Pohled z Klementina na Mariánské náměstí. Vlevo se právě bourá renesanční Platnéřská ulice, vpravo už je zbouráno a právě se staví budoucí Nová radnice. Možná v místech, kde máte, pane primátore, dnes svoji kancelář, stával románský dům, z jehož stěn byly před demolicí sejmuty tři fresky - postavy dvou králů a královny v životní velikosti - dnes k vidění v expozici Muzea hlavního města Prahy. Foto 1908.
Netvrdím, že nová zástavba Prahy (Pařížská, Kaprova, Dlouhá apod.), která tehdy vznikla, je nehodnotná, nebo že dnešní Praze dělá ostudu. Ne, to určitě ne, ale to vědomí, že unikátní středověkou zástavbu naši předkové lehkomyslně obětovali převážně banální činžovní výstavbě v tehdy módním stylu historismu, se úplně zapomenout nedá. Znal jste tuhle historii, pane primátore?
Proto se tehdy zrodil památkový aktivismus, vznikl např. Klub Za starou Prahu, proto se později z památkového aktivismu vyvinula státní památková péče, a proto státní památková péče vygenerovala pravidla ochrany památkových rezervací a zón. Proto vládní vyhláška o Pražské památkové rezervaci (č. 66/1971 Sb.) požaduje (v § 3a) zachování hmotné podstaty objektů, které vykazují alespoň částečnou hodnotu, a proto je pro mne těžko přijatelný výrok z Vašeho blogu: Řekl jsem, že slovo demolice v celkovém pohledu na zachování a rozvoj města není pro mě tabu.
Jedna demolice, druhá demolice, třetí, čtvrtá, pátá a už to jede…, pod hesly modernizace, ozdravění a přirozeného vývoje města.
Památková ochrana je společenská dohoda, nikoliv přírodní zákon
Jak jistě víte, pane primátore i vážení p.t. čtenáři, přírodní zákon je neměnný, platí, ať chcete, nebo nechcete. Naproti tomu společenská dohoda se může změnit nebo dokonce zrušit, zanikne-li vůle ji dodržovat a její smysl pro společnost se vyprázdní.
Pokud se Vám současná památková legislativa zdá svazující, požadavky památkářů Národního památkového ústavu přísné nebo neoprávněné a památkoví aktivisté agresivní, možná je společnost skutečně nazrálá k tomu, aby ze svých památkářských ideálů zrozených ve dvacátém století slevila. Nejdříve je ovšem nutné tyto ústupky a změny legislativně zakotvit, platnou památkovou ochranu redukovat. Tedy se o to, pane primátore, a s Vámi i všichni ti, kterým se zdá, že historické budovy zabírají neoprávněně příliš mnoho místa, na kterém by se dalo lukrativně stavět, čestně pokuste.
Současná praxe, kdy něco sice platí, ale dělá se, že to platit nemusí nebo se to dá vyložit tak i onak; zkrátka praxe, v níž je odbor magistrátních památkářů pana Kněžínka mistr nad mistry, je nefér. Dokud budete naslouchat jen hlasům z tohoto okruhu, nepochopíte to.