logonove2-001.jpg

Jde o krizi důvěry

Jde o krizi důvěry - obrázek

Jde o krizi důvěry - obrázek

Příčinou hospodářského úpadku je mravní bída společnosti

Rozhovor Miloše Vávrů s Vlado Milunićem

 

 

měsíčník Podnikatel - květen - červen 2009


 
 
Předpokládal jsem, že s Ing. arch. Vladem Milunićem, mj. spoluautorem Tančícího domu, budeme mluvit především o architektuře. Nebylo tomu tak docela – hned na úvod návštěvy v jeho pražském ateliéru přede mne položil papír s citátem Tomáše Bati st. z roku 1932 o tom, že příčinou hospodářské krize je mravní bída. Tento bonmot se táhl naším rozhovorem jako červená nit.


 
Pane architekte, jak se díváte na českou architekturu posledních 10 až 15 let – co byste jí vytknul, a co vás na ní zaujalo?
Vzhledem k tomu, že je architektura nejvěrnějším obrazem o stavu společnosti, česká architektura se jako celá společnost vrhla z totalitní nemohoucnosti do toho nejhoršího západního konzumu řízeného diktátem neviditelné ruky trhu bez morálky. A jak říká Ludvík Vaculík: „Trh má zlú povahu, je chamtivý, sobecký a nevzdělaný.“ Dám vám příklad: Když Cikán ukradne měděný drát z železniční signalizace nebo tisíc bronzových destiček z židovského hřbitova, chová se tržně. Představa, že na modelu jeho chování založím ideu celého státu, je ale vražedná. Přitom Cikán je pouze tím nejméně důstojným (nejtrapnějším) aktérem, hlavním viníkem jsou ovšem Gádžové ve sběrnách, kteří Cikánovi dají pět korun a sami bez rizika shrábnou tučný zisk. Na podobném principu funguje velká většina společností na trhu, kde platí právo silnějšího a otrlejšího. Zpravidla to bývá tak, že velká firma politickým tlakem získá zakázku, a pak ji pod jejím jménem provedou menší firmy za nedůstojný honorář. Další variantou je to, že firma na veřejné zakázce po dohodě se státními úředníky v průběhu stavby zvedne náklady, které pak zaplatí daňoví poplatníci. U supermarketů jsou v roli Cikána zákazníci, kteří chamtivě a bezhlavě nakupují tzv. levné zboží, což umožňuje řetězcům na nedůstojném vydírání výrobců tohoto zboží realizovat svůj zisk. Viníky celosvětového kolapsu jsou banky, které by měly být za svoje lichvářské chování postaveny mimo zákon.


.
PetřinyZa nejlepší období české, resp. československé architektury je považována 1. polovina min. stol. V čem by se jí mohli a měli inspirovat dnešní protagonisté urbanismu?
První republika trvala 20 let, stejně dlouho jako naše „posametová“ současnost. Srovnání není vůbec lichotivé. Za první republiky byla postavena řada budov různých institucí, škol, sociálních ústavů, nemocnic, zastupitelských úřadů, ministerstev, obytných areálů, posílena infrastruktura, vyrostlo mnoho obdivuhodných průmyslových a dopravních staveb, veletržních komplexů atd. Po „sametu“ máme celé území státu dokonale zaneřáděné supermarkety, logistickými centry, koloniemi hloupých rodinných domů, mekáči, hernami a bordely, preferencí dálnic místo železnice, zpupnými bankami, tragickým zabíráním zelených ploch, města jsou zničena kamionovou a osobní dopravou místo veřejné dopravy, populace je obézní, šetrnost nahradilo plýtvání. To vše pod diktátem hloupé agresivní reklamy a bulvárních médií. Podstatný rozdíl mezi první republikou a dneškem je v tom, že tehdy se velká většina občanů hlásila vlastenecky k republice, ale dnes většina hrabe jen pro sebe nebo pro úzkou skupinu podobných sobců. Proč si například uhlobaron Bakala nepostavil svou vilu na rekultivovaném svahu po těžbě uhlí, podobně jako Baťa nebo Ringhoffer v areálu své fabriky, ale zabral přísně chráněný pozemek na Šumavě pro sídlo za 150 milionů? V té souvislosti nemohu nevzpomenout šlechtu, která krajinu dlouhodobě, s velkým citem a láskou kultivovala.


 
Jak bychom se podle vás měli stavět k období tzv. socialismu (soc. realismu) v naší architektuře?
V zájmu totalitní ideologie bylo zpřetrhání všech vazeb s minulostí a požadavek na maximální možnou manipulaci s občany. Pod líbivými hesly zdravějšího života v přírodě byla velká část populace vystěhována z měst do paneláků na jejich periferii. Výsledným efektem byla degradace všech funkcí centra měst totální neúdržbou a smutné zjištění, že monofunkční sídliště nejsou plnohodnotnými čtvrtěmi města. Podobnými tendencemi byla v minulém století po válce zasažena i řada evropských měst s tím rozdílem, že v Československu to mělo obludné rozměry, kdy až 40 % občanů bylo z historických měst přestěhováno do paneláků. Ještě horší variantou bylo, když naopak paneláky vtrhly do vybouraných částí měst jako např. v Benešově přímo na náměstí.


 
Co považujete z pohledu urbanismu za největší problémy našich dnešních měst a obcí?
Přestože jsme za totality v ničení svých měst byli minimálně evropskými rekordmany, považuji současné drancování měst a krajiny za daleko závažnější rozsahem a hloubkou. Proto je úkolem č. 1 politiků a architektů totální rekonstrukce sídlišť a jejich přeměna ve fungující organismy, aby tak byly využity jejich vesměs velmi hodnotné lokality a současná infrastruktura. Bohužel, pro velkou většinu investorů není sídliště dobrou adresou. A ve srovnání se zabráním volné krajiny je to pro ně – vzhledem k tomu, že jde o rekonstrukci něčeho, co nefunguje, – příliš složitý úkol.


 
Jste zastáncem multifunkčního charakteru lidských sídlišť. Současný trend však vede spíš k vyklidňování center měst, vzniku monofunkčních obchodních i obytných celků. Lze to nějak změnit?
U nás architektů, kteří se na celém procesu také podílíme, je to velmi snadné, ale pro některé z nás naopak velmi těžké. Z principu bych nikdy nedělal supermarket, logistickou stavbu ani banku atd., to, s čím se nejsem schopen ztotožnit. Ale spousta architektů to za mrzký peníz dělá. Podobné dilema jako architekti mají i politici. Ostatní občané mohou věci ovlivnit při volbách, případně v občanských iniciativách nebo prostřednictvím médií.


.
Klíčovým problémem měst a obcí je doprava, zejména automobilová. Ke konci roku 2008 bylo v České republice registrováno téměř 4,5 mil. osobních vozů. Uvážíme-li, že každý z nich zabere v průměru plochu kolem 8 m2, je to celkem asi 35,5 km2. Neděsí vás to?
Sobectví automobilistů je průkazným zneužíváním stále opakovaného hesla „svobodné společnosti“, aniž by si uvědomovali, že jejich bezbřehá svoboda je nesvobodou pro ostatní. V Praze jezdím zásadně hromadnou dopravou, nebo chodím pěšky. Velmi často zažívám situaci, kdy auto pouze s řidičem odbočuje před tramvají vlevo, a tak jeden mamlas dokáže zablokovat současně dvě soupravy tramvají, v kterých jede 200 lidí. To by mělo být trestáno doživotní ztrátou řidičského průkazu. Např. v Singapuru platí řidič, který jede v autě sám, za průjezd městem stanovenou taxu. Ovšem stát jako ČR, který má celou ekonomiku založenou na výrobě aut, tuto cestu do pekel podporuje, bez ohledu na katastrofální následky.
 


Vytvořil jste jakési desatero, podle něhož by se mělo řídit rozhodování o územních plánech měst a jejich rozvoj. Můžete stručně shrnout jeho hlavní body?
Všechna desatera lze donekonečna rozšiřovat nebo shrnout pod jediné: používat hlavu. Před dvěma lety moje desatero do Hospodářských novin bylo následující:
1. Tvrdé sankce za zabírání ploch v extravilánu.
2. Kompaktní města, tvarově a výškově rozmanitá.
3. Bydlení také v centru.
4. Obchody do centra, obchodní domy nad nádraží s vazbou na MHD.
5. Zásobování centra vlaky a metrem v noci.
6. Jednoznačná přednost ekologické veřejné dopravě, omezení pro osobní vozy.
7. Zvýšení hladiny zástavby v centru města jako ochrana periferie.
8. Zelené střechy, nové parky a vodní plochy.
9. Všechna dešťová voda musí pokud možno zůstat v území.
10. Nově definované podmínky (OTP) pro automobilizaci, osvětlení, oslunění atd.


 
MalešiceJste zastáncem rozvoje měst do výšky, tak aby zůstala ve svých hranicích a nezabírala další krajinu, aby se neprodlužovaly dopravní vzdálenosti. Můžete se pochlubit nějakým vlastním návrhem na toto téma?
Většina měst, pokud jim z nějakého důvodu nehrozí zvláštní nebezpečí (např. zemětřesení jako v L.A.), se logicky v průběhu let rozrůstá do výšky. Jestli si dobře pamatuji, vždy jsem se snažil využít pozemek na horní hranici využitelnosti s respektem k sousedství a s ohledem na kontext. Tančící dům je větší než ten vybombardovaný. U areálu Hvězda mě podezírali, že jsem podlehl nátlaku investora. Nebyla to pravda. U centra sídliště Malešice a u soutěže do Bratislavy jsem aplikoval velmi kapacitní schéma skrumáže věží. Je to pouze věcí citu, jakou hmotu a výšku je možné kde připustit. Nemůže to nařídit regulace, která má jistý smysl, ale nad ní je nadřazena otázka citlivého zvážení celkového obrazu prostorové kompozice.


 
Nad kterými vlastními pracemi jste zažil nejvíc tvůrčího vzrušení a uspokojení z výsledku?
I za totality, kdy jsme s mým partnerem měli jako hlavní náplň sociální stavby, jsme vždy do projektů dávali obrovský objem energie, z něhož bylo nakonec použito jen malé procento. Byla to dobrá škola i pro dnešek: z ničeho udělat něco. Tenkrát byla důvodem zejména nemohoucnost stavebnictví a nepružnost poměrů, dnes je to často korupce, drsné jednání developerů, nekolegiální vztahy mezi architekty a rozhodně i má neústupnost podřídit se nevybíravému chování některých mých klientů. Na změření tvůrčího vzrušení neexistuje žádné zařízení, nicméně po sametu mě bavil Tančící dům s Frankem Gehrym, areál Hvězda Petřiny a Dům dětí Modřany, kde je organizováno až 1500 dětí v různých aktivitách. Současně mě mrzí, že z různých důvodů nedošlo k realizaci Plynárenské na Vyšehradě, Centra sídliště Malešice, Hospice v Českých Budějovicích, Domu mládeže tamtéž, rozhledny Eurotel, Kulturního centra Smíchov, řadových domů Zbraslav, vinařství Sonnberg, Centra Opava, nástavby paneláků Modřany atd., atd. Jak je vidět, důvodů ke zklamání je daleko více.


 
Choulostivým tématem našeho stavitelství je korupce. Vím, že jste se v této věci sám angažoval, dokonce jste v roce 2006 kandidoval za Stranu zdravého rozumu do Poslanecké sněmovny. Proč?
Byla to tenkrát z nouze ctnost. Mám dlouhodobě kamaráda Petra Czasche z Bruntálu, kterému stejně jako mně vadí korupce, a s ním a s Tomášem Kramárem ze sdružení Oživení jsme jezdili po republice s antikorupčním programem, kde Petr představoval svůj návrh, jak se korupci bránit. Tento návrh pak nabízel řadě politických stran a nakonec neslavně skončil u Zdravého rozumu, kde jsem mu pouze propůjčil k získání hlasů své profláknuté jméno. Teď se situace opakovala se stranou „Starostové a nezávislí – vaše alternativa“ u voleb do Evropského parlamentu. Je to běh na dlouhou trať a jsem rád, že běžím s Petrem, kterého mám rád. Nikam do Bruselu se ale nechystám, zůstávám u svého kopyta, které mě i přes všechny neúspěchy stále baví.


 
Jste pořád přesvědčen, že v této zemi lze větší část obyvatel oslovit apelem na „zdravý rozum“?
Co si o posametové společnosti myslím, jsem řekl už v úvodu rozhovoru tak, že o mém hodnocení nemůže být pochyb. Evidentním důsledkem tohoto způsobu chování je celosvětová krize. Z duše mě mluví výrok Tomáše Bati z roku 1932 o tom, že „Mravní bída je příčina a hospodářský úpadek je následek ... jedná se o krizi důvěry a tu lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“ Proto, možná naivně, věřím, že pozitivním důsledkem krize bude aspoň pro část společnosti vědomí, že dosavadní cesta nás vede do situace, z níž není návratu.


 
Děkuji za rozhovor.
Miloš Vávrů


 
Ing. arch. Vlado Milunić
*1941 narozen v Záhřebu, český architekt chorvatského původu, který se stále cítí být Jugoslávcem. Jeho rodiče ve 40. letech zůstali cestou z USA při mezipřistání jako političtí uprchlíci v Praze, když se včas dověděli o probíhající Titově čistce. Milunić za nimi směl spolu se sourozenci vycestovat až v roce 1956. Studoval na FA ČVUT v Praze (1960–1966). Pak byl do roku 1969 na stáži v Paříži. Po návratu do ČR od roku 1970 spolupracoval s Janem Línkem v projekční kanceláři Karla Pragera, odkud brzy oba pro neshody s Pragerem odešli. V roce 1990 založil vlastní Studio VM. Spolu s Frankem O. Gehrym je autorem Tančícího domu na Rašínově nábřeží v Praze. Vytvořil mj. areál Hvězda Petřiny a Dům dětí Modřany.


Motto: „Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že za peníze lze dostati všecko. To není pravda. Mnohem více lze dostati za čest.“ (T. Baťa st.)


 
  
 foto VM
 

15.06.2009 12:44:14
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one