logonove2-001.jpg

ARCHITEKT A STAVBA MĚST

ARCHITEKT A  STAVBA M Ě S T - obrázek

ARCHITEKT A STAVBA M Ě S T - obrázek

Max Urban

 

 

 

 

Stavba měst byla do nedávna bezesporně doménou architektovou. Bylo to vždy, když skutečně město se stavělo podle určitého plánu, bylo to jak v renaissanci, tak i v baroku, i ojediněle v XIX. století. Město bylo posuzováno v zásadě stejně jako vše architektonické, jako prostorový problém o třech dimensích. Byla to zmnohonásobená stavba domu, bylo to optické, plastické, reliefní umění, na rozdíl od plochého dvoudimensionálního půdorysu inženýrského, kterýmžto způsobem rozšiřovala se města na konci minulého a na začátku tohoto století, jako u nás Žižkov, Holešovice, asanace aj.

 

Stavba měst jako statický útvar měla samozřejmě jiné regulační podmínky než město dnešní, které je útvarem dynamickým, zda zdánlivě nebo skutečně, o tom není radno se přít, poněvadž obě tvrzení budou mít na konec pravdu.

 

Vzpomeňme na dva významné urbanisty: Camillo Sitte se svou teorií uzavřených náměstí a ulic, který řešil město jako řadu interierů, a Herm. Jansen, který prvý dal městu výraz dynamismu, ulice volné, nepřerušované, přehledná náměstí, sady v pásu a systém komunikační. Bylo to při soutěži na Velký Berlín r. 1909 a 1910, která je podle mého soudu jakousi etapou ve stavbě měst.

 

Je to doba, kdy velké město nebylo možné bez řádné cirkulace, aby nezhynulo na trombosu. Hlásily se však i jiné složky, nejdříve sociální: stavba dělnických čtvrtí, zahradních měst aj., pak hygienické: přístup vzduchu a světla, a i hospodářské: stavbu měst uvést v soulad s možnostmi finančními. A tak vznikly pochybnosti, zda stavba měst je záležitostí architektovou, ba upíralo se mu jakékoli právo i spolupůsobení a dávala se mu navrch vina, že stavbu měst zdražuje. Stavba měst je prý záležitostí inženýra, sociologa, lékaře a národohospodáře. Jistě že ano, ale kdo z nich rozhodne o výslednici, když jejich názory se často potírají zcela diametrálně?

 

Bylo to v době, kdy ratio chtělo opanovati svět rationalisací a diagramy. Všimněme si jednoho takového diagramu, jeho autorem je H. L. Sierks, zovoucí se Stadtbau und Verkehrsingenieur. Ve své knize "Wirtschaftlicher Stadtebau" pokouší se znázorniti, že mezi vědou a uměním není přirozená souvislost a diagramaticky to ukazuje na kouli, na které označuje severní polovinu hemisférou citového nazírání a jižní hemisférou názoru rozumového.

 

Tvrdí, že rovník představuje linii naprosté indiference, obratník že je mezí uměleckého nadání, severní polární kruh mezí výtvarné tvořivosti a pól pólem nejdokonalejšího projevu. Pod ohně jižní polokoule pokračuje od rovníku přes vědecké poznání a tvořivou vědu až k nejdokonalejšímu poznání. Tím chce naznačiti, že věda a umění nemůže sídliti v jedné hlavě, a po dalším delším povídání dospěje k názoru, že k plánu města je zapotřebí při nejmenším dvou lidí urbanisty-inženýra a urbanisty-architekta. Upozorňuje stále, že prvý nemůže mít talent druhého a druhý nemůže pojmouti vědeckou znalost prvého.

 

Urbanista-inženýr - praví Sierks - liší se od ostatních stavebních inženýrů již principielně v tom, že pracuje se dvěma dimensemi, srovnávaje několik disciplin, kdežto ostatní pracují jen s jednou koordinátou.

 

Urbanista-architekt je podle něho pleonasmus, ježto stavba měst - přisuzuje architektovi totiž pouze vertikální složku - a architektura jedno jest. Pro umělce, pracujícího prostorově, je zcela lhostejné, jde-li o malou prostorovost, nebo velikou, kterou musí ve své představivosti zpracovat. Bylo by to tedy prý podceňováním jeho umělecké universálnosti, mluví-li se o různých označeních jeho práce. Upírá však architektovi veškeré právo na horizontální složky, v tom je prý architekt laikem a zvláště tehdy, je-li skutečným umělcem.

 

Rozděluje pak co se týče času a způsobu úkoly stavby měst velmi ostře takto: na zastavovací plán a na prováděcí plán. Prvý gravituje ve směru vědy, poslední ve směru umění.

 

Myšlenkový pochod tohoto tvrzení je dosti vratký. Každé porovnávání kulhá, srovnání technických dějů na kouli je úplně neudržitelné. Mohlo-li by se něco s touto analogií vysvětlovati, pak by to nebylo ve směru od rovníku k pólům, nýbrž spíše naopak od studených pólů k rovníku, jako zlaté střední cestě, čili ani samý cit, ale také ne samý rozum. Harmonie citu a rozumu je cestou nejsprávnější.

 

Přes nesčetné důkazy moderní architektury je tu od Sierkse a od mnohých jiných - architekt pokládán stále za fasádistu, za krejčího, který dostane tělo města hotovo a rozkaz: Oblec to!

 

Podstata architektury ale není toto vnější zaměstnání. Že práci a umění architektovo nelze oddělit od onoho horizontálního, od začátku celého podnikání, od každé jednotlivé složky, to je dnes jasno nám i těm, kteří stavbě měst rozumějí.

 

Čisté umění - jak si je pan Sierks představuje, a jiní a jiní - na severním pólu, onen nejdokonalejší projev, (die letzte Ofenbarung) nemá oprávnění ve stavbě měst, právě tak jako je nemá čistá věda. Jako se zavrhuje heslo l'art pour l'art, má býti zavržitelné i heslo: La science pour la science.

 

Dnešní volání po vědeckém zpracování problémů urbanistických stává se velmi často pustou frásí a je zpravidla hrozným zaváděním z pravé cesty. Co je to platno, že jedni "vědci" vypočítávají, že ta a ta komunikace je naprosto nutna, ježto r. 1957 o 3. hodině odpolední po ní pojede 320.893,567 obyvatel, kdežto druzí "vědci" vypočítají, že je nemožná, protože průřez dopravního potenciálu křižovatky tam a tam následkem oné komunikace bude 0,3485, kdežto ona křižovatka unese pouze 0•2735. A třetí vědec s novou teorií by vypočítal ještě něco jiného, a pravá skutečnost bude také něco jiného.

 

Jako všemu na světě, tak zvláště městu je třeba harmonie. Harmonii ale nepřivede dissonující uplatňování složek. Architektura je velmi podobna hudbě, a zvláště stavba měst je architektonickou symfonií, jak to nazval van de Velde. I v hudbě jednotlivé tóny netvoří hudební krásu, nýbrž je tvoří jejich souzvuk. A v hudbě tvoří tento souzvuk skladatel, ve stavbě měst architekt.

 

Nikdy tímto označením architekt nemyslím architekta titulárního, tedy ani zednického mistra, ani profdrtechningarcha, ale architekta absolutního, prometheovského, který hmotě dá ducha. Neboť v dnešní době, kdy se stále mluví o hygieně těla, se zapomíná, že i duše požaduje svou hygienu.

 

 

STYL – Časopis pro architekturu, stavbu měst a umělecký průmysl
redaktor  Max Urban, 1934 – 1935, ročník XIV. (XIX.), str. 171 - 172

19.07.2009 11:15:23
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one