logonove2-001.jpg

3. Příběh - kontext

3. Příběh - kontext - obrázek

3. Příběh - kontext - obrázek

úryvek z knihy Mysl a příroda - Nezbytná jednota, Gregory Bateson

 

 

Povím vám příběh, který už jsem vyprávěl a použiji ho znovu: byl jednou jeden muž a ten se chtěl dozvědět něco o mysli; ne v přírodě, ale ve svém velkém osobním počítači. I zeptal se ho (zajisté svým nejlepším Fortranem):


"Počítáš, že budeš někdy myslet jako lidská bytost?" Počítač se dal do práce a začal analyzovat své vlastní početní schopnosti. Výsledek nakonec vytiskl na papír, jak to takové stroje dělávaly. Muž si s nedočkavostí běžel pro odpověď a četl tato bezvadně vy tištěná slova:


TO MI PŘIPOMÍNÁ NĚJAKÝ PŘÍBĚH.


Příběh je uzlík nebo spletenec toho druhu spojitosti, kterou nazýváme smysl. Studenti v 60. letech například bojovali za "smysl", a já bych řekl, že jakékoli A má smysl pro B, jestliže A i B jsou součástí téhož "příběhu".


Znovu se zde setkáváme se spojitostí na více rovinách: za prvé je zde spojení mezi A a B na základě jejich příslušnosti k témuž příběhu; a pak spojitost mezi lidmi navzájem, protože všichni myslí v příbězích. (Ano, počítač měl pravdu; lidé tak skutečně myslí.)


A já bych rád předvedl, že ať už slovo příběh znamená v příběhu, který jsem vám vyprávěl, cokoli, způsob myšlení v příbězích neizoluje lidské bytosti od okolního světa, neodlišuje člověka od mořských hvězdic a sasanek, kokosovníků nebo petrklíčů. Naopak, jestliže je svět spojitý a jestli se zásadně nemýlím v tom, co říkám, mělo by myšlení v příbězích být vlastní každé mysli, ať už té naší nebo mysli sekvojových lesů a mořských sasanek.


Kontext a smysl jsou nepochybně příznačné nejen pro každé tzv. jednání (pro příběhy, které se promítají v "činech"), ale i pro všechny vnitřní příběhy, např. jednotlivé fáze růstu mořské sasanky. Její embryologie musí být utvářena z látky příběhů. A nejen ona. I celý vývojový proces, trvající po miliony generací, během nějž vznikla mořská sasanka, stejně jako vy nebo já, musí být stvořen z látky příběhů. V každém fylogenetickém stadiu, i mezi nimi, musí být smysl.
Prospero v Bouři říká: "Jsme látka, z jaké utvořeny sny" a jistě není daleko od pravdy. Ale já si občas myslím, že sny jsou jen útržky té látky, z níž jsme stvořeni. Jako by byla zcela průsvitná a tudíž nepostřehnutelná, a jako by jedinými projevy této neviditelné matrice, které jsme schopni zachytit, byly trhliny a spáry. Možná, že sny, vjemy, příběhy jsou těmi trhlinami a nepra¬videlnostmi v jednotné, bezčasé matrici. Nemyslel právě tím Plótínos onu "vším prostupující neviditelnou a neměnnou krásu"?


Co je to příběh, je-li s to propojovat své části, všechna A a B? Je tomu skutečně tak, že tento způsob propojení částí leží u samého základu toho, co to znamená být živé? Nabízím pojem kontextu jako podoby (probíhající) v čase (pattern through time).


Co se například stane, když půjdu k freudovskému psychoanalytikovi?
Vstoupím do něčeho a vytvořím cosi, co budeme nazývat kontextem a co je, alespoň symbolicky (jakožto část světa idejí), vymezeno a vyděleno tím, že za sebou zavřu dveře. Ty, spolu s uspořádáním místnosti, zastupují jakési zvláštní, mimoprostorové poselství.


Přináším však s sebou příběhy - nejen ty, které budu psychoanalytikovi vyprávět, ale i příběhy, které jsou hluboce zabudované v mé bytosti. Zážitky a události z dětství. Otec dělal to, teta ono, a jejich jednání neprobíhalo ve . mně. Ale cokoli jsem se naučil, vznikalo na základě zkušenosti o tom, co tyto důležité bytosti - otec, teta - dělaly.


Nyní tedy přicházím k psychoanalytikovi, další důležité osobě, ve které musím spatřovat otce (nebo protiotce), neboť nic nemá smysl, pokud to není viděno v nějakém kontextu. Toto kontextuální vidění se nazývá přenos a je charakteristické pro všechny lidské vztahy. Podoba toho, co se mezi mnou a vámi přihodilo včera, ovlivní způsob, jakým se k sobě budeme chovat zítra. A to je v podstatě přenos minulé zkušenosti.


Fenomén přenosu dokazuje pravdivost zjištění počítače, že myslíme v příbězích. Psychoanalytik se musí nějak vejít do pacientových příběhů z dětství. Avšak odkazem na psychoanalýzu jsem pojem "příběhu" trochu zúžil. Naznačil jsem, že má souvislost s kontextem, zásadním pojmem, který není jasně definován a musíme se jím proto zabývat podrobněji.


"Kontext" se vztahuje k dalšímu nejasnému pojmu, k "významu". Bez kontextu nemají slova ani činy žádný význam. To neplatí jen pro slovní komunikaci mezi lidmi, ale pro komunikaci vůbec, pro každý mentální proces, pro každou mysl, včetně té, která říká mořské sasance, jak má růst, nebo měňavce, co by měla dělat dál.


Snažím se načrtnout analogii mezi kontextem v povrchních a částečně vědomých záležitostech mezilidských vztahů a kontextem v mnohem hlubších, prvotnějších procesech embryologie a homologie. Tvrdím, že ať už slovo kontext znamená cokoli, je to výraz náležitý, nezbytný pro popis všech těchto vzdáleně příbuzných procesů.


Podívejme se na homologii z opačné strany. Lidé tradičně dokazují existenci evoluce tím, že citují případy homologie. Já to udělám naopak. Předpokládejme, že k evoluci došlo a nyní se ptejme po podstatě homologie. Položme si otázku, čím je určitý orgán ve světle evoluční teorie.
Co je to sloní chobot? Čím je z hlediska fylogeneze? Jakou funkci mu přisoudily dědičné vlohy?
Odpověď, jak známo, zní, že chobot slona je jeho "nos". (I Kipling to věděl!) A slovo "nos" dávám do uvozovek, protože chobot je definován vnitřním procesem komunikace během růstu. Je "nosem" díky komunikačnímu procesu: jeho kontext ho definuje jako nos. "Nos" je to, co se nachází mezi očima, severně od úst, a to je ono. Význam je určen kontextem. Kontext také zřejmě dává význam přijímaným genetickým pokynům. Když toto označuji za "nos" a tamto za "ruku", cituji - správně nebo špatně - jednak vývojové pokyny v rostoucím organismu, jednak to, jak tkáně pochopily význam zpráv, kterých se jim dostalo.


Někteří lidé by raději definovali nosy podle jejich "funkce" - jako čidlo čichu. Takovou definicí bychom došli k témuž, jen za použití časového namísto prostorového kontextu. Danému orgánu se přisuzuje význam proto, že hraje určitou roli v interakci mezi živým tvorem a prostředím. To nazývám časovým kontextem. Časové třídění jde kolmo k prostorovým kontextům. V zárodečném vývoji však musí být pokyny prvotně vyjádřeny jako formální vztahy. Chobot zárodku není obvykle schopen cítit pachy. Embryologie je formální. Předveďme si tento druh spojení, tuto spojující podobu na jednom Goethově objevu. Goethe byl totiž také významný botanik s vynikajícím smyslem pro nevšednost (to jest pro podobnosti podob). Zdokonalil pojmosloví srovnávací anatomie vyšších rostlin. Objevil, že "plochá zelená věc" není dostačující definicí pro "list", stejně jako "válcovitá věc" pro "stvol". Nejprve je totiž třeba si všimnout - a tímto způsobem je nepochybně celá věc pojednána i někde hluboko v růstových pochodech rostliny -, že pupeny (tj. zárodky stvolů) se tvoří v paždích listů. Z toho potom botanik vyvodí definici na základě vztahů mezi stvolem, listem, pupenem, paždím atd.


"Stvol je to, co nese listy."
"List je to, co má v paždí pupen."
"Stvol je to, co jednou bylo pupenem v tomto postavení."


To vše je - nebo by měla být - známá věc. Další krok je možná nový. Podobný zmatek, který ještě nebyl urovnán, vládne ve výuce jazyka. Teoretičtí jazykovědci dnes už snad ví, co a jak, ale děti se ve škole stále učí nesmysly. Je jim řečeno, že "podstatná jména" jsou názvy osob, zvířat nebo věcí, "slovesa" vyjadřují děje, atd. Tak se již v útlém věku učí definovat věci tím, čím údajně jsou samy o sobě, a ne ve vztahu k ostatním věcem.


Většina z nás si jistě pamatuje, jak se učila, že "podstatné jméno je název osoby, zvířete nebo věci". A jistě si vybaví tu hroznou nudu při větných rozborech. Dnes by se to vše mohlo změnit. Děti by se mohly učit, že podstatné jméno je slovo, které má určitý vztah k přísudku. Že sloveso má vztah k podstatnému jménu jako ke svému podmětu. A tak dále. Vztahy by se měly stát základem definicí, a pak by děti pochopily, že na větě "Jít je sloveso" není něco v pořádku.
Pamatuji si, jak jsem se nudil při větných rozborech a později v Cambridgi při srovnávací anatomii. Oba předměty, tak jak byly vyučovány, mi připadaly krutě neskutečné. Bývali bychom se mohli dozvědět něco o spojujících podobnostech; o tom, že k jakékoli komunikaci je nutný kontext, že bez kontextu není významu a že kontexty poskytují význam, neboť jsou uspořádány. Učitel mohl naznačit, že růst a diferenciace musejí být řízeny komunikací. Podoby zvířat a rostlin jsou vlastně přeměněné informace. Jazyk sám je určitou formou komunikace. Struktura vstupu se musí nějak odrážet ve struktuře výstupu. Anatomie musí obsahovat něco analogického gramatice, protože veškerá anatomie je přeměnou informačního materiálu v kontextuální tvary. A konečně, kontextové tvarování je jen jiný název pro gramatiku.


Takže se dostáváme zpět k podobám a k obecnějšímu, abstraktnějšímu (a prázdnějšímu) tvrzení, že skutečně existuje typ souvislostí založený na podobách mezi podobami.

 

19.08.2009 14:28:57
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one