logonove2-001.jpg

1. Život - krása

1. život a krása - obrázek

1. život a krása - obrázek

úryvek z knihy Mysl a příroda - Nezbytná jednota, Gregory Bateson

Základní dílo přírodovědce, antropologa, kybernetika, ekologa, etnologa a zakladatele rodinné terapie, v němž se zamýšlí nad skrytou dynamikou života. Kniha se stala milníkem myšlení dvacátého století a kanonickou knihou hnutí New Age.

Platonik Plótinos dokazuje na příkladu květů a listů, že od Nejvyššího Boha, jehož krása je neviditelná a nevýslovná, sahá Prozřetelnost až sem dolů na pozemské věci. Poukazuje na to, že tyto křehké, pomíjející předměty by nemohly být obdařeny krásou tak čistou a skvostně utvářenou, kdyby nepocházely od Božství, jehož neviditelná a neměnná krása neustále vším prostupuje. (sv. Augustin: O Boží obci)

 

V červnu roku 1977 jsem si myslel, že mám hotové začátky dvou knih. Jednu jsem nazval Idea evoluce, druhou Každý školák to ví. První kniha měla být pokusem přezkoumat všechny teorie biologické evoluce ve světle kybernetiky a informatiky. Jakmile jsem ji začal psát, bylo čím dál těžší představit si nějaké konkrétní čtenáře, kteří by rozuměli formálním, a tudíž jednoduchým předpokladům toho, co jsem chtěl vyjádřit. Najednou mi došlo, že výuka u nás ve Spojených státech, v Anglii a myslím i na celém Západě se tak pečlivě vyhýbá všem zásadním problémům, že bych musel napsat ještě další knihu, v níž bych vysvětlil i ty myšlenky, které mi připadají zcela elementární jak pro evoluci, tak pro téměř veškeré biologické či humanitní myšlení, ba pro každodenní život, dejme tomu pro pití čaje. Oficiální školní osnovy neříkají lidem skoro nic o povaze všech těch věcí na pobřežích, v lesích, na pouštích a v nížinách. Ani dospělí lidé, kteří už mají vlastní děti, by nedokázali rozumně vysvětlit takové pojmy jako je entropie, svátost, syntax, číslo, kvantita, podoba (pattern), přímá úměra, jméno, třída, relevance, energie, redundance, síla, pravděpodobnost, části, celek, informace, tautologie, homologie, hmota (ať už v newtonovském či křesťanském pojetí), výklad, popis, zákon dimenzí, logický typ, metafora, topologie, a tak dále. Co jsou motýli? Mořské hvězdice? Co je to krása a ošklivost?

 

Tehdy mě napadlo, že by se druhá kniha, vysvětlující tyto zcela základní myšlenky, mohla s trochou ironie nazvat Každý školák to ví.

 

Jak jsem ale v Lindisfarne pracoval tu na jednom, tu na druhém rukopise, začaly se ony dvě knihy vzájemně prolínat. Výsledkem spojení bylo to, čemu se myslím říká platónský názor. Zdálo se mi, že ve Školákovi jsem formuloval základní myšlenky epistemologie, to znamená toho, jak můžeme cokoli poznávat. Tím my jsem samozřejmě myslel jak mořskou hvězdici, sekvojový les, rýhující se vajíčko, tak americký senát.

 

A pod cokoli, které tito tvorové různým způsobem poznávají, jsem zahrnoval "jak narůst pětičetně symetrický", "jak přežít lesní požár", "jak růst a přitom zachovávat tentýž tvar", "jak se učit", "jak napsat ústavu", "jak vymyslet a řídit auto", "jak počítat do sedmi" atd. Popisoval jsem zkrátka báječná stvoření s téměř zázračnými znalostmi a schopnostmi.

 

Zdůraznil jsem zejména "jak se vyvíjet", protože jsem se domníval, že jak evoluce, tak učení se musí řídit formálně stejnými pravidly čili tzv. zákony. Jak vidíte, začal jsem pomocí těchto myšlenek uvažovat ne o našem vlastním poznání, ale o onom poznání v širším slova smyslu, které spojuje mořské hvězdice, sasanky, sekvojové lesy a lidská společenství.

 

Ze dvou knih se stávala jedna jediná, protože existuje jen jediné poznání, které charakterizuje stejně dobře evoluci jako seskupení lidských bytostí, i když takovým dvounohým géniům, jako jste vy nebo já, mohou všechny výbory a národy připadat dost hloupé.

 

Překračoval jsem tu mez, která prý ohraničuje lidskou bytost. Jinými slovy, mysl se pro mne během práce stávala odrazem nesčetných, velkých částí celé přírody.

 

Ne že by se v přírodních jevech odrážely ty nejjednodušší, nejhrubší, nejanimálnější a nejprimitivnější stránky lidské bytosti. Naopak, ty složitější, estetické, jemnější a elegantnější rysy lidí odrážejí přírodu. Tam, na druhé straně zrcadla, v "přírodě", jsem nespatřil svou chtivost, dravost, to, čemu se říká "animálnost" nebo "instinkty", ale spíše kořeny lidské souměrnosti, krásy a ošklivosti, estetiky, samo lidské žití - i trochu té moudrosti. Moudrost člověka, jeho tělesný půvab a dokonce i sklon vytvářet krásné předměty jsou stejně "animální" jako jeho krutost. Koneckonců, samotné slovo "animální" přece znamená "vybavený duchem a myslí" (lat. animus).

 

Z tohoto hlediska se všechny teorie o člověku, založené na té nejanimál¬nější a nejhůře adaptované psychologii, ukazují být zcela nevhodným přístupem k žalmistově otázce: "Pane, co je člověk?"

 

Nikdy jsem nemohl přijmout jednu z prvních vět Geneze: "Země byla pustá a prázdná." Taková prvotní tabula rasa by způsobila značné termodynamické problémy na další miliardu let. Země asi nikdy nebyla pustá a prázdná o nic víc než lidská zygota - oplozené vajíčko.


Začalo být zřejmé, že staromódní a zakořeněné představy o epistemologii, zejména lidské, jsou obrazem zastaralé fyziky a zajímavým způsobem kontrastují s tím málem, co víme o živých bytostech. Podle nich jako by příslušníci lidského rodu byli naprosto jedineční a naprosto materiální na pozadí živého světa, který je spíše obecný (než jedinečný) a spíše duchovní (než materiální). Zdá se, že existuje něco jako Greshamův zákon kulturního vývoje, podle něhož zjednodušené myšlenky vždy vytlačí ty složitější a všechno nízké a ohavné vždy vytlačí to krásné. A přesto krásné přežívá.

 

Vypadalo to, jako by organizovaná hmota - nevím nic o neorganizované hmotě, pokud vůbec existuje - i v tak jednoduchém systému vztahů, jaké vládnou v parním stroji s regulátorem, byla moudrá a inteligentní ve srovnání s obrazem lidského ducha, jak nám jej předkládá ortodoxní materialismus a velká část ortodoxního náboženství.

 

Tyto myšlenky začaly klíčit v mé mysli už někdy v chlapeckém věku. Začněme však dvěma okolnostmi, které mě přivedly k tomu, abych své domněnky zformuloval. V 50. letech jsem vyučoval budoucí psychiatry ve Veterans Administration Mental Hospital v Palo Alto a mladé beatniky t Kalifornské akademii výtvarných umění v San Francisku. Chci vám popsat, jak oba kurzy začaly, jak jsem přistupoval ke dvěma zcela odlišným skupinám lidí. Srovnáte-li si obě vstupní přednášky, pochopíte, co mám na mysli. Psychiatrům jsem na začátek rozdal papír s otázkami a řekl, že na konci kurzu by všichni měli být schopni na ně odpovědět. V první otázce se jednalo o stručnou definici a) "svátosti", b) "entropie".

 

Mladí psychiatři tehdy - v 50. letech - nedokázali v podstatě odpovědět ani na jedno. Dnes by možná pár lidí dokázalo říci něco o entropii (viz "' Glosář). A jsou snad ještě křesťané, kteří vědí, co je to svátost.

 

Předložil jsem tak svým studentům klíčové pojmy dvou a půl tisíce let myšlení o náboženství a vědě. Byl jsem přesvědčen, že mají-li se stát v budoucnu doktory a léčit lidskou duši, měli by znát ústřední problémy obou protichůdných táborů, jak náboženství, tak vědy.

 

U studentů umění jsem postupoval přímo. Byla to malá skupina deseti až patnácti posluchačů, o nichž jsem tušil, že mě přivítají s patřičným skepticismem, ba nevraživostí. Jakmile jsem vstoupil do třídy, bylo mi jasné, že ve mně vidí ztělesnění ďábla, který bude obhajovat blahodárné účinky atomového zbrojení a pesticidů. Věda byla tehdy (a možná je i dnes) považována za cosi "mimo dobro a zlo", cosi, v čem chybí jakýkoli "cit".

 

KrabByl jsem na to připraven. Přinesl jsem s sebou dva sáčky: z prvního jsem vyndal čerstvě uvařeného kraba a položil ho na stůl. Pak jsem řekl studentům něco v tom smyslu: "Chci po vás, abyste mě svými argumenty přesvědčili, že tento předmět je pozůstatkem živé bytosti. Představte si třeba, že jste Marťani a že i vy víte, co jsou to živé věci, protože jste sami živí. Kraby nebo humry jste ale nikdy v životě neviděli. Pár podobných předmětů, většinou v úlomcích, se k vám dostalo dejme tomu s meteority. Máte je prozkoumat a dojít k závěru, že jsou to pozůstatky něčeho živého. Jak budete postupovat?"

 

Samozřejmě, že otázka, kterou jsem položil psychiatrům, byla v podstatě stejná jako ta, kterou jsem položil studentům umění: Existuje biologický druh entropie?

 

Obě se týkaly dělící čáry mezi světem živým (kde dochází k rozlišování a kde rozdíly mohou působit jako příčiny) a světem neživých kulečníkových koulí a galaxií (kde "příčinami" jevů jsou síly a nárazy). Jung tyto dva světy pojmenoval (v návaznosti na gnostiky) creatura (řád stvoření) a pléróma (neživý řád slepého mechanična). De facto jsem se tedy ptal na rozdíl mezi fyzikálním světem plérómatu, kde se vše dá uspokojivě vysvětlit pomocí sil a nárazů, a světem živých tvorů - stvoření, který nemůžeme pochopit bez rozdílů a odlišností.

 

Sám jsem v životě strkal popisy tyčí, kamenů, kulečníkových koulí a galaxií do jednoho šuplíku a nechal je být. Do druhého jsem dával živé věci: kraby, lidi, otázky krásy a otázky rozdílů. Jeho obsah je tématem této knihy.

 

 

 

 

 

úryvek z knihy Mysl a příroda - Nezbytná jednota, Gregory Bateson, 1979, Malvern, 2006, str. 15 - 18

http://www.malvern.cz/knihy.php

titulky T. Vích

 

12.08.2009 19:02:04
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one