Petice proti Masaryčce, Penta a rozvoj centra Prahy

 

Petice
Území od Štvanice k Muzeu na hranici památkové rezervace UNESCO je největší brownfield na nejcennější pozemky v centru Prahy, dost možná i v celé Evropě. Posledních 10 let je předmětem divoké privatizace, jakou známe z let devadesátých. Není možné, aby jej bez ideové urbanistické a následné investorské soutěže zastavoval jeden developer v rozporu s legislativně závaznými Zásadami územního rozvoje Prahy. Pentě to roky veřejně připomínkujeme v řadě debat a médiích, ale ta nevidí a neslyší, resp. reaguje zvýšením vlastní mediální masáže, kdy aniž by měla zažádáno o územní rozhodnutí vyhrožuje, že chce už letos lít beton. Když v září 2018 chtěli Piráti v CAMPu zorganizovat veřejnou debatu o budoucnosti okolí Masarykova nádraží, aby se ukázalo, která politická strana má na rozvoj daného území jaký názor, a jaký je názor odborníků, bylo jim řečeno, že už jsou všechny termíny v sále do Vánoc obsazené. Pár týdnů na to zde Penta ve vlastní režii provedla pět! vlastních celovečerních propagačních pořadů, kde panelisté návrh výhradně hájili a námitky diváků nebyly brány na vědomí. Institut plánování a rozvoje zde sehrál svou netransparentní roli, kdy dal přednost soukromému před veřejným zájmem. Evropský standard je, že pro transformační území město nejprve vytvoří zastavovací či regulační plán a až pak hledá investora na výstavbu jednotlivých domů. Praha si taková monstra, jaké zde navrhla Zaha Hadid, jak někde v Baku, jednoduše nezaslouží!

Díky architektu Jiřímu Gebertovi za sepsání této pro Prahu zásadní petice a prosím, podepište ji a pošlete svým známým.


 

Pohled z Vítkova na komplex Central Business District Praha dle plánů Penty


 

Penta
V ulici Na Florenci chystá Penta dle všech příznaků a dle asijsky megalomanského měřítka ne už pro společnost CEFC, ale pro CITIC, která ji nahradila, tj. opět pro Číňany, nový Central Business District Praha v podobě zlatého nosorožce. Nikomu není jasné a nikdo to není ochotný zodpovědět, jak se Penta dostala jako monopolní investor v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže k pozemkům Českých drah, a současně se chystá na základě tajné smlouvy se SŽDC zastavět nejen okolí Masarykova nádraží, ale i Florence a celého Hlavního nádraží. To vše není jistě možné bez skryté spolupráce s Andrejem Babišem a ministerstvem dopravy, který tento bezprecedentní monopolní obchod mlčky kryje. Občanské sdružení Oživení netransparentní proces privatizace od roku 2008 monitoruje a soudně se domáhá informací, leč marně.
V zemi dnes zeje velká základová jáma, která byla vyhloubena pod pláštíkem archeologického průzkumu, jehož rozměry však hloubkově přesáhla. Penta dosud nezažádala o územní rozhodnutí, přesto tvrdí, že má všechna vyjádření. Ještě ale nic není rozhodnuto. Vše se ukáže až během územního řízení, jestli se účastníci domohou práv a podmínek garantovaných Zásadami územního rozvoje, resp. jestli je vedení Prahy a nadřízených ministerstev podrží. Odbor územního rozvoje magistrátu zde, stejně jako při územním řízení na druhou plavební komoru na Starém Městě, nehájí veřejný zájem a vydává souhlasy, které jsou v rozporu s cíli a úkoly územního plánování(!).


 

Diagram


 

Brány Prahy - vize rozvoje centra
V komisi územního rozvoje Prahy 1, kterou jsem rok vedl, jsme si problém okolí magistrály hned na začátku uvědomili a nechali jsme si od významného pražského urbanisty profesora Karla Maiera vypracovat komplexní SWOT analýzu území od Vltavské po Muzeum s názvem Brány Prahy, která v celku i detailu došla k jednoduchému zadání ideové urbanistické soutěže, kterou je třeba na dané území vypsat.

Trvale udržitelným cílem, tj. ekonomickým, ekologickým a sociálním, je zcivilizovat celé to divoké, smogem a horkem zničené území. Je třeba propojit sady podél hradeb do jednoho Central parku(!), propojit dnes dálnicí oddělené čtvrti a stavět v měřítku a typické polyfunkčnosti zástavby centra, tedy ne v měřítku Dubaje či Šanghaje(!). Tato nová pražská Ringstrasse či Champs Elysees se musí dříve či později stát městskou třídou reprezentující kulturní stavby 21. století. Výzvou je zde na pražské kulturní míli v návaznosti na Operu, Národní, Městské, Vojenské a Železniční muzeum konečně vybudovat Národní knihovnu, jak na ni už více jak 30 let čekáme(!). Okolo Hlavního nádraží a Florence a na křížení tras metra je i přirozeně místo pro prestižní kanceláře světového významu, luxusní hotely nebo i pro novou budovu pražského magistrátu(!). Kromě sadů ve středu pražského tepelného ostrova, kde je nejvyšší průměrná teplota v celé České republice, a kromě polyfunkční zástavby kulturních, administrativních, ubytovacích a obytných staveb je třeba zde konečně vybudovat Nové spojení II a průjezdné vysokorychlostní nádraží(!) odpovídající dnešním nárokům. Na Wilsonovu třídu patří tramvaj. To Penta ale neřeší, naopak. A o tom to je.

Je zřejmé, že toto území o rozloze 100ha, velikostně srovnatelné s územím Bubny-Zátory, které na něj na severu navazuje, bude vyžadovat opravdu velké státní a městské investice, které se však při kvalitním strategickém managementu tohoto centrálního dopravního, kulturního a administrativního uzlu mohou do městské a státní pokladny brzy vrátit.

Ne však za předpokladu, kdy Penta ještě před výstavbou nádraží, parku a Národní knihovny vyžere profit za téměř zadarmo korupčně podpultově získané parcely Českých drah do své kapsy a na infrastrukturu nezbude ani koruna.
Ne však, když tu místo kultury 21. století bude čínská a ruská čtvrť sloužící jako pračka na peníze(!).
Ne však, když Praha 1, Hlavní město Praha a Vláda České republiky bude dělat mrtvého brouka a nebude využívat své rozhodující role ve správě města a státu, jak ze zákona má a musí a k čemu je hergot(!) volíme.
Ne však, když zde místo pestré městské výstavby, kterou je Praha vyhlášená, místo stovek originálních a geniálních domů navazujících na tolikrát skloňovaný Tančící dům, postavíme 200m dlouhé táhnoucí se uniformní nudle mrakodrapů naležato(!).

V červnu 2019 jsme si s radním pro územní rozvoj Petrem Hlaváčkem dali ruku na to, že je třeba pro toto významné transformační území společně zorganizovat mezinárodní dvojdenní seminář, kde se jednak seznámíme, jak se podobné problémy řešily nedávno v evropských městech, co si od něj slibuje Praha, sousední městské části, co České dráhy a co developeři. Seminář s názvem „Propojené město“, který naváže na projekt Jana Gehla „Magistrála spojuje“, má otevřít nekonečně odkládanou diskuzi nad tímto úžasným hradebním prostorem s výhledem na 50 a více let dopředu. Seminář měl být v říjnu, pak v lednu, teď Petr Hlaváček mluví o dubnu 2020. Jak jsem logicky podezřívavý, tak to na mne dělá dojem, že se jej snaží odložit pod tlakem Penty až na dobu, kdy už bude o Central Business District Praha rozhodnuto a příležitost koncepčně plánovat bude díky odkladům promarněna(!).

 

Analýza Brány Prahy, Karel Maier, 2019


 

Má představa
Má představa, když jsme si rovnali v roce 2019 priority budoucího rozvoje vedle sebe, je shrnuta v níže uvedeném plánu, který se vyznačuje jedním zásadním podnětem a to, využít dvojososti paralelních tříd Wilsonovy a Legerovy a protáhnout je až do Holešovic na Bubenskou a Argentinskou. Zásadně to uleví křižovatkám na Těšnově a na Vltavské a magistrálu s 80 tisíci auty za den to rozdělí na dvě městské třídy po 40 tisících, což je provoz, který již není pro lidi v jeho blízkosti smrtící, ale naopak životodárný, který umožní se zde pohybovat i chodcům a cyklistům, kteří na bulvár s obchody a kavárnami přirozeně patří. Druhý podnět je propojení parků s Vítkovem, Štvanicí a Stromovkou, to však není můj nápad, to je podmínka požadovaná Zásadami územního rozvoje pro trasformační oblast Masarykovo nádraží. Garance vyřešení katastrofální klimatické situace v centru je každopádně zásadní úkol. To uvádím pro inspiraci, co za nové podněty by mohla přinést ideová urbanistická soutěž. Při plánování města není dobré se držet při zdi, je třeba být velkorysý. Město nestavíme na příští volební období, ale na věčnost. Město je chlouba civilizace. Blbé město je ostuda.

 

Vize urbanizace paralelní Wilsonovy a Legerovy třídy a spojení sadů, dostavba Hlavního nádraží a triangl Národní knihovny, Tomáš Vích, 2019


 

Važme si centra Prahy
Važme si centra Prahy, která má daleko blíže k Benátkám nebo Salzburgu než k Budapešti nebo Vídni. Tisícileté historické město je chlouba, ale i závazek. Chceme stavět město spojené, zdravé a tepající, kde se bude dát dýchat a žít, které současně uleví památkové rezervaci, která se vrátí z podoby Airbnb ubytovny do funkce města se svými domorodci, studenty a vládními budovami. Chceme město, jehož sláva hvězd se dotýká, ne lacinou veksláckou ruskočínskou konfekci(!).