logonove2-001.jpg

Průvodce světem „něcařů“

Průvodce světem „něcařů“ - obrázek

Průvodce světem „něcařů“ - obrázek

Adam Šůra

 

 

Sociologové náboženství se ptají, jakým bohům Češi věří

O Češích se říká, že jsou jedním z nejateističtějších národů světa, ovšem stačí se podívat na pulty knihkupectví a široká nabídka duchovní literatury od teologických příruček až po průvodce s výklady snů ukazuje, že s ateismem to ani v bezvěreckém Česku není tak žhavé. V co ale Češi vlastně věří, není snadné zjistit. Odmítají deklarovat svoji příslušnost k zavedeným náboženským skupinám či institucím, ale zároveň jedním dechem dodávají, že „něco nad námi“ přece jenom „je“ a toto „něco“ je hodno náboženské víry.

V nakladatelství Malvern teď vyšla kniha Individualizace, náboženství a identita sestavená z dvanácti studií českých a slovenských religionistů a sociologů náboženství, která poskytuje dobrý návod, jak současným zmatkům panujícím kolem víry a náboženství porozumět.

 

Věřící a nevěřící

Ještě před padesáti lety sociologové předpokládali, že náboženství bude postupně upadat. Měli za to, že moderní společnost charakterizovaná vysokou mírou vzdělání svých členů, mobilitou a důrazem na racionalitu způsobí odklon od prastarých a neměnnou tradicí nesených náboženských představ. Nedošlo k tomu. Nejenže v souhrnu v tak ultramoderní zemi, jako jsou Spojené státy, církvím neubývají věřící, ale ani v zemích bez silné církevní tradice se z lidí nestávají agnostici či ateisté, jako je tomu třeba v Česku.

Jak upozorňuje hned na začátku knihy religionista Jan Váně, sociology by vývoj možná méně překvapil, kdyby se při zkoumání fenoménu náboženství odpoutali od klasického rozlišení na lidi „věřící“ a „nevěřící“ (hlásící se k nějakému konkrétnímu náboženství, nebo ne). S postmoderním vývojem společnosti totiž člověk stále méně cítí nutnost identifikovat se s jedinou náboženskou skupinou, ale volně prochází různými skupinami a tradicemi. Váněho kolega Milan Fujda potom v nejzajímavější studii sborníku dokládá, jak k odpoutání lidí od tradice došlo. Kořeny rozchodu je podle něj třeba hledat hlouběji v minulosti, ještě před vznikem moderní společnosti v devatenáctém století – ten proces pouze urychlil, podobně jako rozšíření internetu na konci století dvacátého.

Fujda na základě studií analyzujících přerod orálních kultur na kultury používající písmo ukazuje, že individualizace a odpoutání lidí od tradic lze sledovat už se vznikem zápisu náboženských výroků do psaného textu, který člověku schopnému zápisu rozumět umožňuje, aby nad významem textu bádal, vracel se k němu, experimentoval s interpretacemi, případně nalézal rozpory. Zatímco v kulturách, kde se zásadní sdělení včetně těch náboženských předávají ústně, nemá člověk od sdělení odstup a vždy ho přijímá jen v konkrétní situaci s konkrétním kontextem, psaný text a umění číst poskytuje lidem luxus vnímat sdělení odtrženě od konkrétního mluvčího a konkrétní situace, zkoumat ho jako nezávislou „pravdu“ a zároveň zpytovat své nitro, jestli přijmout předkládanou pravdu za svou, či nikoli.

Trvalo samozřejmě dlouho, než se efekt způsobený čtením psaných textů, jehož výsledkem je náboženská individualizace, naplno projevil. Možná, že jeho chvíle přišla teprve teď s rozvojem globálních informačních sítí. Ale jak Fujda dokládá, výrazné změny v náboženském vnímání (zniternění, důraz na autenticitu vlastní víry, svoboda od tradice) se začínají projevovat třeba už po rozšíření knihtisku v Evropě – hlavně v nastupujícím křesťanském protestantismu. Charakteristické přitom je, že už tehdy fungovala jakási globální náboženská síť lidí propojených ne kostelem či tradicí, ale stejnými názory získanými z četby a utužovanými vzájemnou korespondencí. Šlo to i bez internetu, byť internet možnosti takových virtuálních náboženských komunit mnohonásobně rozšířil.

Brněnská religionistka Silvie Kotherová v jednom z dalších textů ukazuje, že sítě umožňují bez problémů existovat a budovat si vlastní duchovní identitu i „náboženským odpadlíkům“. Vedla rozhovory s českými příznivci hnutí Hare Krišna, kteří se kvůli rostoucímu autoritářství vůdců odtrhli od hlavního proudu, ale dál pokračují v rozvíjení krišnovské náboženské praxe šité na míru osobním představám.

„Není to výrazná změna,“ cituje Kotherová jednoho z „odpadlíků“, který se s pomocí sobě blízkých „knih a DVD“ dál cítí napojený na krišnovskou duchovní tradici. Jiní „odpadlíci“ zase díky sociálním sítím nalezli méně autoritářské duchovní vůdce třeba mezi jogíny, dál ale u sebe mají krišnovské oltáře, u kterých vzdávají Krišnovi pravidelně poctu.

 

Individualizace

Všech dvanáct studií se tak či onak zabývá postupující individualizací v náboženském životě. Čtenář neodborník určitě neprojde všechny, některé odrazují už jen svým akademickým názvem. A pokud se někdo bytostně nezajímá o sociologii Émila Durkheima, lze mu studii s názvem „Odkaz Émila Durkheima pro moderní sociologii náboženství“ doporučit k laskavému vynechání. Ve všech studiích se navíc čtenář musí poprat se sociologickou terminologií a s jistou bezradností autorů nad tím, co vlastně zkoumají. Právě tu je ale dobré pečlivě sledovat, protože není projevem neznalosti, ale dokladem živosti a novosti současných forem náboženství a náboženskosti.

Sociologové se je snaží uchopit termínem „decentralizovaná spiritualita“, jímž se pokoušejí překonat klasické a nefunkční rozlišení na „věřící“ a „nevěřící“. Jak ukazuje brněnská religionistka Michaela Ondrašinová, současný náboženský život se ale jakýmkoli termínům vzpírá, a pokud sociologové nějaký vymyslí, vždy se nakonec ukáže jako pokus o uchopení neuchopitelného. Skutečnost se škatulkování vždy bránila, měňavkovitý náboženský svět současnosti se mu ale vzpírá obzvlášť důsledně. Z každé kategorizace vypadnou při jejím bližším zkoumání desítky výjimek nebo je ustavena tak obecně, že se pod ni vejde úplně všechno, a tím pádem o ničem nevypovídá. Ondrašinová to dokládá na pojmu „new age“, kterým se sociologové snaží postihnout pestré pole nových náboženství a spiritualit.

Jak ze sborníku studií totiž vyplývá, jestli je pro dnešní náboženství něco jednoznačně charakteristické, pak je to touha jednotlivců po duchovní seberealizaci či přímo sebezdokonalení, u kterého není tolik důležité, jakou cestou se ho dosáhne. Proto místo doktrín a dogmat mluví lidé raději o „něčem nad námi“, hledají si vlastní cestu, jak se k onomu „něčemu“ dostat. Kniha Individualizace, náboženství a identita je jedinečná v tom, že se fenomén „něcismu“ snaží uchopit bez potřeby hodnocení, jestli se jedná o projev „úpadku“, či naopak „pokroku“, a zároveň jednotliví autoři odolali pokušení ozřejmit vztah (post)moderního člověka k náboženství vše vysvětlujícími pojmy či teoriemi. Studie jsou spíše náhledy do nezmapovaného terénu svědčící o jeho pestrosti a proměnlivosti. Plyne z nich přesto jednoznačné zjištění: termíny „věřící“ a „nevěřící“ jsou neudržitelné. Pokud se snažíme sledovat projevy náboženství v jeho moderních individualizovaných podobách, pak i tradičně „ateističtí“ Češi se najednou stávají náboženským národem. Tohle poznání je prvním krokem na cestě k pochopení, k jakým „bohům“ se dnes vztahujeme.

 

 

 

Dušan Lužný, David Václavík a kol.: Individualizace náboženství a identita. Poznámky k současné sociologii náboženství

Malvern, 351 stran

 

Zdroj: Respekt

 

13.06.2010 22:27:35
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one