Tři lávky na Střelecký ostrov architekta Vlada Miluniće

Nápad propojit tři pražské ostrovy: Střelecký, Slovanský  a Dětský ostrov lávkami vznikl postupně od roku 2010 na základě informace, že plánovaná dendrologická  rekonstrukce Střeleckého ostrova po povodni 2002 navrhuje pro důchodce, děti a maminky s kočárky zpřístupnit ostrov z mostu Legií mimo dlouhé nepohodlné pompézní schodiště také výtahem. Pro návštěvníky ostrova by to ale stále znamenalo cestou ze Smíchova a z Nového města absolvovat dlouhou nepříjemnou pěší trasu po mostě v souvislém proudu výfuků z aut. Maminky s kočárky, děti, důchodci, postižení a ostatní návštěvníci se na ostrov a při návratu z ostrova dostanou pouze za cenu dvojité dávky výfukových plynů. Jak jsme nedávno toho byli svědky, mohou auta když na to přijde, dokonce shazovat lidi z mostu do řeky.
Navrhujeme pro návštěvníky z Nového města daleko lepší trasu  zcela mimo dopravní zátěž a to stávajícím mostem na Slovanský ostrov a následně zavěšenou lávkou nad Vltavou na jižní špičku Střeleckého ostrova. Z druhé strany ze Smíchova se návštěvníci dostanou z úrovně vozovky mostem nad zdymadlem a při minimálním spádu lávkou na Dětský ostrov a další zavěšenou lávkou nad Vltavou na jižní cíp Střeleckého ostrova. V místě, kde se obě lávky s opačným  tahem sejdou, navrhujeme lana spojit a využít tuto konstrukci pro vytvoření několikaúrovňové rozhledny.
Třetí pěší lávka by propojila severní část Střeleckého ostrova s Kampou. V prvním úseku by se lávka klenula nad přirozeným korytem Vltavy opřená o dělící zeď koryta řeky pod smíchovským zdymadlem až na vyšší úroveň jižního cípu ostrova Kampa.
Takto by bylo možné realizovat pěší trasu v celé délce Střeleckého ostrova, která by v přírodním prostředí koryta řeky spojila Kampu s Novým městem a Smíchovem pro pěší případně cyklistický provoz. Cyklisté, kteří hojně užívají trasu pod Vyšehradem a pak u Výtoně po náplavce až k Mánesu a podél Národního divadla se u Karlova mostu dostávají do úzkých  tím, že vedle tramvají v tunelu jsou po obou stranách úzké chodníky, kde se stěží vyhnou dva lidé. Navržené lávky by celý problém střetu s osobní dopravou elegantně více než uspokojivě vyřešily. Byla by to také případně  velmi atraktivní trasa pro kondiční běžce z obou břehů Vltavy a masově pro příští Maratonské běhy Prahou. 
(viz orthomapa + výkresy podélné řezy a půdorysy lávek)
Jde nám zejména o to, aby se jižní část ostrova, která byla také tradičně veřejným prostorem celoměstského významu, vrátila zpět tam, kam logicky patří. V současné době jsou tam tři soukromé tenisové kurty, lukostřelba a privátní restaurace se zázemím, vše za uzavřenou Tyršovou bránou z dob všesokolských sletů. Celá tato část ostrova je dnes  veřejnosti nepřístupná. Současně platí velmi rozumná zásada, že na rozhraní vodní hladiny a břehu ostrova musí být veřejně přístupná cesta, která by byla začátkem procesu navrácení této části ostrova k veřejnému užívání. Tenisové kurty a lukostřelbu by pak bylo možné vyměnit za víceúčelovou halu.
Připomínám, že jsem návrh lávek zpracoval bez objednávky. Mám za to, že  architekt, který má rád svoje město, přichází s náměty, co by jeho atraktivitu ještě zvýšilo. Celá úvaha prošla určitým vývojem technického řešení. Původně šlo  o pontonové lávky na stejných místech  včetně rozhledny. Delší čas jsem se ve stejnou dobu pokoušel  navrhnout také pěší lávku mezi polským Cieszynem a českým Těšínem. Měl jsem lávku, která byla parafrází na českou a polskou vlajku. Vedle mého návrhu byla řada návrhů polských, českých a také velmi komplikovaná a také velmi drahá lávka ve tvaru vykostěné velryby francouzského architekta Francoise Roche objednána polskou stranou.
Vzhledem k tomu, že se nejedná o bohatá města, rozhodl jsem se navrhnout co nejlevnější možnou variantu lávky pro Těšín, kterou jsem následně třikát zopakoval na Střeleckém ostrově. Přiznám se, že bych velmi rád tyto lávky realizoval. V situaci, kdy se dnes propagují na všechy úkoly soutěže, považoval bych veřejnou soutěž na tyto lávky za použití mého architektonického konceptu včetně návrhu technického řešení. Logicky by v tomto případě měla být pouze soutěž na dodavatelskou firmu.
Srovnám-li návrh třech lávek na Střelecký ostrov s tunelem Blanka, který zatím nehotový už zatížil rozpočet města částkou 40 miliard korun, jde o nesrovnatelný přístup ke skutečným potřebám města. 
Chápu, že například tunel pod Mont Blancem, když se chci dostat autem z Francie do Itálie, nemusím vystoupat do výšky 4000 metrů. Nebo když se chci dostat autem z Francie do Anglie, použiju podmořský Eurotunel. V Praze to není tak, že se potřebuju dostat tunelem z Troje do Chuchle, ale potřebuji se dostat někam po celé této 6,5 km dlouhé trase tohoto tunelu. 
V Praze by i nadále měla platit jednoznačná přednost ekologické veřejné dopravě a naopak všechna dostupná  drastická omezení pro neekologickou , drahou  a neefektivní individuální dopravu. Ta má na svědomí obézní, nesportovní, alergickou a sobeckou generaci. Denně zažívám  v tramvaji na Moráni situaci, kdy před tramvají, ve které jede až sto osob, stojí jedno dvoutunové auto s jedním řidičem, který si umanul, že před tramvají musí zahnout vlevo. No a tam zjistí, že vzhledem k protijedoucím autům to nejde. Často takový sobecký řidič zablokuje i provoz tramvají v opačném směru, tedy až 200 osob.
Osobní automobilová doprava je schopna ze sebekrásnějšího města udělat totální neobyvatelnou  páchnoucí mrtvolu. Pražskou dobře fungující vylepšovanou veřejnou dopravu by měly naopak doplnit cyklistické a pěší trasy, jakou jsou lávky na Střelák. Firma Metrostav by se naopak měla zejména věnovat novým trasám metra a vylepšování starých tras, které byly vybudovány také jako atomový kryt pro případ války a dnešnímu provozu nevyhovují jak půdorysně tak vertikálně. 
Cena lávek je asi 100 milionů korun!

květen 2013
architekt Vlado Milunić