logonove2-001.jpg
picture_54177_285_6.jpg
 
 (1.)       Smrt
 
                    Mors
 
 
V Magické noci počal čas
Kocha snad z toho vezme ďas
V Magické noci počal čas
My žijeme v Praze to je tam
kde se jednou zjeví Duch sám
 
Magické noci
Egon Bondy
 
 
Letní Praha. Dehydrované mátohy na hranici života a smrti se scházejí v Literární kavárně v Týnské, kde se přilepí na plastové limetkově zelené židle, objednají si nakládaný hermelín a černé pivo a vypustí duši. Tedy obrazně - vypustí ducha. To se tak dříve říkalo, když se někdo ve společnosti uprd. „Tady někdo vypustil ducha?“ „Já ne, já ne, to ty, to ty, jak sis tady zula boty.“  Prostě smrad až na půdu, jak když Werich s Horníčkem ve scénce HNED MĚ HNĚŤ říkají „Smrť, nebo střelím!“ a „Tak tohle se mě stát, tak to udělám!“
 
Začátek dobrý, ale o čem to celé bude?
Těžko říct, kam nás hrdinové dramatu zavedou.
 
Opona se otevírá, na scénu vstupuje František Josef Průlom. Pepa Průlom, instalatér a taxikář. Tílko a trenky adidas, sandály a ponožky, maminčin miláček. „Těžko pane, to nepůjde, kde jste to viděl, na to si najděte někoho jiného!“ Zavěsí telefon. „Proboha, to je vůl! Architekt jeden nevomrdanej, mi bude říkat, jak se dává k vaně odpad, ještě toho trochu. Fuj, to jsem se rozčílil, pivo sem!“
 
Zatím vedle u stolu trojice studentů něco řeší. Ve škole jim zadali přes prázdniny společnou práci, navrhnout Náměstí Sametové revoluce.
Vlaďka: „Kde, jak a proč, to už nám ale zapomněli říct, že si to máme domyslit sami.“ 
Ornello: „Zajímavé to aj je, ale za aký konec to vzít...?“
Káča: “Víte, já revoluci z dějepisu neznám, pro mne je samet téma z nevědomí. Ale co, když z nevědomí tak z nevědomí, volná fantazie, žádná omezení, Pravda a Láska zvítězí nad Lží a Nenávistí! Pro mne zadání dobré.“ Hraje BLUE VELVET.
Vlaďka: „Kde to bude? Na Palachově náměstí?“
Ornello: „To je nějak moc hrr věcí najednou.“
Káča: „Náměstí Jana Palacha, to je to s tím betonovým pódiem s větrákem z podzemních garáží uprostřed?“
Vlaďka: „Kdyby tam ten větrák tehdy byl, měl by tu Jan exkluzivní místo k sebeupálení, před svou filozofickou školou s Hradčana v pozadí.“
Ornello: „Náměstí sice hned za Sametové revoluce už v prosinci přejmenovali z ruského Náměstí Krasnoarmějců na Palachovo, ale jak už to v těch rozkočičených dobách raného kapitalismu bylo, na jeho úpravu pro všechen bordel a korupci už nedošlo.“
Káča: „Taková prestižní věc, no uznejte, to není jen tak!“
Vlaďka: „My Prahu nedáme, radši ji zbouráme!“
Ornello Lamanti, brýlatý mestic z Mexika, je student historie se specializací na Prahu: „No ano, to je jak s rozpadajícím se Staromákem. Nejdříve za Josefa II. roku 1784 krásně klenutou gotickou radnici přepatrovali, aby ji pak za Metternicha zbořili a roku 1848 postavili místo radnice rigidní úřad. Kdyby už tehdy Kafka, ten cynik, žil, byla by to jeho vina. Těžko říct, kde na ten obludný úřednický nápad přišli? Asi v nějaké kanceláři. Ordnung muss sein! Radniční sál je přežitek, radit se již není třeba, úřad je úřad, šanony sem, šanony tam, dlouhé chodby, metoda, systém, razítko, čest a sláva císaři! Když byla nahrazena radnice magistrátem, stále to bylo Smrti málo, a roku 1862 šla na řadu renesanční Krocínova kašna, k čemu tady stará prázdná nádrž, takový přežitek. Následoval Krenův dům a celá severní strana náměstí, a místo asanovaného středověkého Josefova vznikla moderní secesní čtvrť a na náměstí óóóbrovský pomník bratrům a sestrám Husovým, skalisko všech spojených národoveckých trosečníků, kteří při svém prudkém probuzení z pivní euforie pro jistotu shodili i barokní sloup panenky Marie Neposkvrněné. V roce 1917 v Rusku padlo samoděržaví a tak revoluce vzplála na chvíli i tu. Nu tak, co už...“ Ornello polkne řádný hlt černého piva a pokračuje: „Kmotra Smrt ale nelenila a na „památku“ konce druhé světové války zapálila i ten nenáviděný absolutistický úřad magistrátní, a je klid. Kde nic není, ani Smrt nebere.“
Vlaďka: „Vyhořelou radniční kapli komunisté opravili, ale už nevysvětili. Srdce města zůstalo bez Ducha svatého.“
Ornello: „Místo staroslavné radnice, kde byl korunován Jiří z Poděbrad, zarůstá křovím, obdobně jak nedaleké návrší, kde stál soudruh Stalin and his family.“
Vlaďka: „Smrt jako z obrázku, nahoře nad řekou se prý v místě dnešního trianglu slavili Letnice - svátky seslání Ducha svatého. Proto Letná.“
Káča: „To se nám to pěkně komplikuje. Otázek hafo, ale jaké jsou odpovědi?“
 
Hus, Smrt, Stalin, Letnice a Duch. Jak je to himlhergot s Duchem? Kde je? Na Nebesích nebo v Týnské literární kavárně? A kdo ho vypustil? Co to tu tak smrdí? Je to prd či dokonce stolice? A co na to Jan Tleskač? 
26.12.2017 18:18:30
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one