logonove2-001.jpg

6. Autorství versus masová produkce

6. Autorství versus masová produkce - obrázek

6. Autorství versus masová produkce - obrázek

2. beseda na téma Nová organická architektura (NOA)

 

 

 

Obsah:


1. Tančící dům, Národní knihovna a kontext


2. Jiná organika


3. Morálka, architektura a řemeslo


4. Umění a tradice


5. Urbanismus a participace


6. Autorství versus masová produkce


7. Organická architektura

 

  - ****** -


Kateřina Vincourová, Pavilón Microsoft

 

 

Horáček:
Zeptáme se na názor sochaře, co si myslí o organické architektuře nebo organickém umění obecně.

Balhar:
Mně přišlo symbolické, když tady Vlado Milunić vyprávěl o Tančícím domě, jak se k němu dostávali, a potom ukázal časopis plný počítačové organiky... My stále hledáme autorství a hodnotu autorství, vždyť to je nakonec i ten Malevičův Černý čtverec. Na druhé straně je pak masová produkce, navrhování v počítači, a zdá se, že to všechno vzniká samo, jenže teprve až když někdo otevře vědomí nových tvarů a křivek, můžou s tím lidé pracovat, v počítačích se to už jen dál multiplikuje. Myslím si, že organická architektura má opravdu blíže k onomu autorství a ne k současné masové produkci. Jak je možné, že se to celé mění, že na jednu stranu se autorství takto strašně znehodnocuje a na druhou, že se nadhodnotí tím, že se prodávají obrazy za strašné miliony? A jak je možné, že si někdo koupí repliky těch skutečně autorských věcí?

Vincourová:
Jakoby přerod ...

Balhar:
Ale k čemu? Jestli to má být proto, jak říkal Franta Skála, že se musí začít od bodu nula?

Vincourová:
Doma to řešíme s mým přítelem, který mluví o trhu. On říká, že se mění trh.

Vích:
A k špatnému nebo k dobrému?

Odpověď řeky, Peter Balhar

Vincourová:
No prostě se mění úplně všechno. V Holandsku jsou nová moderní nákupní centra a tam jsou hezké obchody s hezkým zbožím. A nic se neprodává. A není to jenom, protože je krize ...

Skála:
To by bylo ale dobře, kdyby se nic neprodávalo.

Vincourová:
Ale prostě lidé už třeba nakupují raději na internetu nebo zboží ze skladu. V Holandsku je to tak, že v nějakém městě byl obchodník s nábytkem, už třeba sto let. A ta rodina vždycky nakupovala věci tam. Dříve to bylo normálně blbé jít nakupovat k někomu jinému, ke konkurenci. To se ztratilo někdy v sedmdesátých, osmdesátých letech, ale pořád se ještě držela tradice, že tady je ten obchodník, to má společenskou hodnotu a oni tam chodili a nakupovali, tradice v tom byla. To už neexistuje.

Vích:
Ale to jsou stále hrozně obecné věci. Obraz od Čapka se prodá za miliony a zároveň si lidé dají na zeď plakát z  IKEA a mají ho tam všichni. A teď se jakoby ty nůžky nějak rozevírají, že stále jsou šílenci, kteří si za 10 milionů koupí 50 let starý obraz, ale 99% šílenců si koupí v IKEA plakát se západem slunce.

Vincourová:
To je něco všeobecného, to vždycky tak bylo.

Vích:
No ne, dřív říkáš, že byl dobrý nábytkář s dobrým nábytkem, bylo jich několik ve městečku a já jsem z toho vyrozuměl, že ta poctivost a vztah k tomu, jak jsme se o tom teď dlouho bavili, že to řemeslo, umění, materiál, že to všechno bylo vnímané jako hodnota a dnes tu hodnotu vnímá jedno promile obyvatelstva.

Vegetariánská restaurace Maitrea, Praha, Oldřich Hozman

Milunić:
Pamatuji si situaci, kdy jsem byl u projektu nových jatek La Vilette v Paříži a z Chicaga přišel americký model, jak budou jatka fungovat: měla několik pater a to byla sviňárna, že kráva musela ještě z posledních sil vylézt nahoru, krev se v ní vařila, tam ji porazili, pak to rozsekané maso šlo dolů a dole už z ní byly řízky s cenovkama. Ale ve Francii to vůbec takto nešlo prodávat, protože lidi byli zvyklí, že mají na vesnici svoji krávu. Řezník jde a když zjistí, že kráva už je dost tlustá, tak ji porazí – a baba přišla, že chce, že je zvyklá na ten zadek nebo předek. Kdežto dnes je to právě přednost toho anonymního chicagského nesmyslu. Jak říká Vaculík: trh je nenasytný, sobecký a nevzdělaný. A to je šílená kombinace, která nás vede naprosto do prdele, když se vozí žrádlo celou Evropou, z Číny, a my dostaneme levné čínské oblečky za cenu jejich otroctví. Měli bychom si uvědomit ty důsledky a přestat s drancováním supermarketů.

Horáčková:
S tím souhlasím. Já myslím, že je fakt hodně lidí, kteří, když na to řeknou, že to tak vůbec nemůžeš brát, to je problém tam u nich, že si tohle nevyřeší. Přitom je to participace na tom problému.

Skála:
Něco pozitivního ...
Já jsem chtěl ještě navázat na to, co jste říkal, ta otázka autorství v umění. Já mám mnohdy takové tendence to autorství maximálně potlačit, protože to je podle mě to nejvzácnější, když člověk si nestaví svůj pomník, ale když se opravdu pokorně přizpůsobí nějaké věci a dělá něco, co vlastně ani nikdo nemusí vědět, že je od něj. Mám nějaké projekty, které bych chtěl udělat někde ve městě a bylo by samozřejmě pro mě daleko lepší, kdybych tam udělal nějakou sochu. Ale to není socha, to je něco na pomezí architektury se snahou začlenit to co nejvíc do toho prostředí. A je to samozřejmě taky problém to prosadit. Ale to je to, co mně vadí i na tom Kaplickým.

Vincourová:
Ale architekti to chtějí. Mě oslovili, abych udělala sochu v Liberci. Na náměstí, kde se bude stavět obchodní dům. Řekli mi, že tady na tom rohu by si představovali něco růžového nafukovacího. A já říkám, že už v životě nikdy nebudu dělat nic růžového nafukovacího, a už vůbec ne někomu na náměstí, o kterém nevím, jak to tam bude vypadat. Ještě jsem si zjistila, co tam vlastně bude a uviděla jsem takovou hrůzu, co se mi vůbec nelíbila. Dopadlo to tak, že jsem na tom nároží před příšerným barákem, kde bylo opravdu málo místa, vymyslela betonové sedačky. Prostě design, který odpovídal tomu rohu, který byl funkční. A oni na to koukali že to není ta Vincourová, kterou oni chtěli z galerie - prostě tam viděli nějaké růžové sofa a představovali si, že tam bude to růžový bez ohledu na to, co se bude dít okolo. Samozřejmě, že nikdo nechtěl moje betonový kakání.

Tomáš Vích, Peter Balhar - návrh nové Nové scény ND, Praha, 2010

Skála:
To je právě to, ty drobné ostrůvky pozitivního kapitalismu, ale když se podaří někde něco nenápadného, tak to je mediálně nezajímavé, nikoho to nezajímá. To nikdo nevytáhne, že tohle je správné a takhle by se to mělo dělat. Vždycky se to motá kolem nějakých výrazných věcí, které si pak všichni zapamatují. To znamená, že taková ta poctivá pokorná činnost, služba věci prostě neexistuje.

Suske:
Já bych měl jedno pozitivní. Vždycky vedu studenty a všechny známé do Průhonic. A oni se tam dívají na ty odstrašující příklady, co tam rostou. Ale už jsem teď viděl asi tři nebo čtyři předzahrádky, které si lidi pěstují. A to je přesně to, kde se ten majitel nemovitosti dělí s komunou o něco krásného. Takže tu předzahrádku přesně mám za symbol toho, že ten člověk žije někde, anebo jsou tam naopak vysoký zdi, co tam jsou většinou.

Skála:
To se týká i soch a jejich umístění ve veřejném prostoru. Tam se to musí vždycky pečlivě zvažovat, jestli je to opravdu dobře, nebo jestli to umění prostě jenom nezasviní, k tomu patří taky zodpovědnost autora, kterou jsi v tomto případě měla ...

Vincourová:
Ten přístup, že budeme dělat sochy ve městě, OK, ale pak musí být opravdu profesionální způsob spolupráce, vybrat to místo s opravdu jasným nápadem, proč tam a ne jinde, ne, že tenhle roh je volný a tam by se něco vešlo.

Skála:
Když to vezmeš jako úkol, že tě oslovili, tak to konceptuálně pojmout tak, jak by se to místo dalo vylepšit. Jako koncept bys mohla třeba navrhnout zbourat ten barák a udělat tam nějaký jiný, trošku lepší, protože vždycky se musí vycházet od toho, jestli to má vůbec smysl nebo nemá.

 

František Skála Jr. - Kytara 

 

- ****** -

 

 

 

Redakce: Martin Horáček, Tomáš Vích

 

 

 

 

 

 

 

 

Petr Suske, Wellnes Průhonice

05.07.2010 16:26:43
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one