logonove2-001.jpg

5. Urbanismus a participace

5. Urbanismus a participace - obrázek

5. Urbanismus a participace - obrázek

2. beseda na téma Nová organická architektura (NOA)

 

 

 

Obsah:


1. Tančící dům, Národní knihovna a kontext


2. Jiná organika


3. Morálka, architektura a řemeslo


4. Umění a tradice


5. Urbanismus a participace


6. Autorství versus masová produkce


7. Organická architektura

 

  - ***** -

 


Sysel Obecný

Karvaiová:
Vy jste tady mluvili hodně o řemesle a o detailu. Samozřejmě, že vás to frustruje, protože určitě všichni máte estetické cítění a tvoříte. Já jsem urbanista a tohle všechno jsem pozorovala v jiném měřítku. Seděla jsem na jedné radnici a rozhodovala jsem v podstatě o tom, jaký projekt pustíme do naší městské části. Nebo spíš jsem pomáhala vytvořit si názor radním a zastupitelům. Bylo zajímavé, že tak těch prvních 5 let se tam ty věci daly prosadit. Všichni naslouchali a do území se dostávaly dobré projekty. A z té doby se dnes politici pyšní lecčím, protože ty projekty mají nějakou setrvačnost, takže u voleb se to vždycky moc hodí, to, co je pěkné, co se povedlo. Ale poslední dva nebo tři roky, už byly nesmírně frustrující, protože bylo vidět, jak urbanismus té městské části jde ruku v ruce s těmi lidmi, kteří tam sedí. Vyměnila se politická reprezentace a přišli tam jiní lidé, kterým už vůbec nešlo o veřejný zájem. Najednou se do toho území začaly dostávat projekty, které tam neměly co dělat, protože to bylo na úkor zelených ploch, bylo to úplně o jiném měřítku, to území se ještě víc zatížilo dopravně a tak dále. Takže opravdu souhlasím s tím, co říkáte, že to má velikou souvislost právě s morálkou a s etikou společnosti a s lidmi, kteří rozhodují o životním prostředí.

Vincourová:
To je absolutně frustrující. Architekti jsou bohužel vlastně jakoby z obliga, oni musí zadání splnit. Kdyby to neudělali oni, tak ví, že za nimi stojí řada dalších architektů, tudíž nemají žádnou odpovědnost. Mám osobní zkušenost z naší ulice. V Roztokách u Prahy v Tichém údolí na konci je Maxmiliánka, starý hotel, který koupil stejný developer jako ten pozemek před ním. Je to památkově chráněná vila s chráněnou zahradou a v té zahradě chce postavit tři tzv. viladomy, ale jsou to normální luxusní bytovky. Z Maxmiliánky chce udělat také bytovku, na to má právo, pokud ho nebude dělat větší, což samozřejmě podvodem chce. My se snažíme, aby se to nestalo, ale říkala jsem si, jak je to možné, když naše starostka, architektka, měla ve volebním programu stop developerům v Tichém údolí. Město nemá z toho projektu nic, prostě bude zničené to místo, protože tam chtějí stavět v ochranném přírodním pásmu. Všichni občané jsou proti, vznikla nějaká sdružení, lidé se strašně semknuli a myslím si, že to opravdu jsem schopná obhájit i já. Ale když jsem se konfrontovala s architekty, když zemřel David Kopecký, všichni mi řekli - mlč, ty tomu nerozumíš, stavět se musí, co to je za názor, že každý má mít svůj dům a zahradu, to nejde. Na to není dost prostoru a tak dále. A když jsem říkala, že tady jde o něco jiného, o konkrétní místo, kde se to opravdu nehodí, kde to zničí prostě všechno, tak je to už nezajímalo. A nejhorší je, že architektku, která se stala starostkou a která prosazovala to, s čím bych hned souhlasila, nakonec zájem developerů a její vlastní osobní prosperita spolkla, takže vlastně zrušila veškerý svůj program.

Urbanistická studie, Bratislava, Vlado Milunić

Suske:
Musím na tohle jako praktikující architekt reagovat z opačné strany. Když chcete cokoli posledních 10 let stavět, tak vznikne okamžitě občanské sdružení ... A my už bydlíme a dál ne. Ale kde je ta správná míra? Myslím si, že oba extrémy jsou špatně.

Vích:
Mě to zajímá, protože já se angažuji s Arnikou a o.s. Zelené Roztyly na Jižním Městě. Na Roztylech má vzniknout mnohapatrové obchodní centrum a vy říkáte - vznikne občanské sdružení, které proti tomu brojí, ale na druhou stranu, není to spíš pozitivní známka? Protože lidé se hrozně špatně sdružují. Lidé jsou schopní si udělat vlastní webovou stránku, dělají besedy, prezentují odlišné přístupy než mrakodrapové, diskutují, hledají mezi odborníky argumentaci, jak pomoci tomu, aby se nezastavil kus parku a turistické cesty. Jako architekt chápu, že pro jiné architekty může být nepříjemné, že se nějaká stavba nerealizuje, ale na druhou stranu není důležitější, aby město bylo pro lidi, aby s ním neměli problém?

Suske:
Bezpochyby. Já svou specializací bych měl být jednoznačně na té participační straně, že, ale faktem je, že realita se často překlápí, protože to nejsou občané, kteří by chtěli, ale je to jeden občan nebo dva, kteří to obejdou, a ti ostatní se vezou. Já jsem absolvoval jednoho profesora z Ameriky, který byl v Brně radit, jak dělat participaci a že tam jsou velké brownfields ... A pak se zastavil cestou zpátky u mě v ateliéru se svou suitou a s českým doprovodem, a tak jsem se ptal, jak to všechno bylo. A on říkal, že bezvadný, ale tady se to nedalo, protože tady jsou cikáni. A odjel do Ameriky. To jsem vám chtěl říct.

Vích:
A cikáni zabránili čemu?

Suske:
Participaci, protože se s nimi nemohl domluvit. To pak není prostě žádná participace.

Vích:
No, já zase znám participaci z hlediska zastupitelů Prahy 11 a ti si participaci představují tak, že jim občané všechno sežerou i s navijákem.

Suske:
Bez debat. Samozřejmě je to dobře a participace musí být, jenom jsem chtěl na to upozornit, abychom všichni neříkali to samé.

Vincourová:
Jak říkáte, ten argument, že jeden občan obejde všechny ostatní, tak to nám paní architektka starostka také říká. Ona si myslí, že jeden nebo dva občané u nás v ulici si udělali názor a teď všechny zlomili. Ale ti developeři tam normálně píší podvody, celý regulační plán je nastavený developerskému projektu a z nás dělají voly. Postaví tam model, který nakonec prý nikomu nepatří. V plánech jsme to přeměřili, máme matematika, co to celý změřil metrem a zjistil tam podvod a to ne jeden - deset v celém projektu. My tam nejsme nějací blázni, jsme normální moderní lidé. Když si dovolím vystoupit, že se mi to nelíbí, tak mi řekne to co jste říkal vy - že se bojím, že tam ještě někdo jiný než já bude venčit psa. Ne, my tam ani neprojdeme ulicí, když tam bude 30 bytů navíc, 60 aut se do té jednosměrné ulice prostě nevejde. Jiná věc je, když se staví nový moderní dům a stejní lidé, s kterými v tom sdružení jsem, říkají, že to je strašný. Mně se to třeba líbí. A vím, že starostka to má s nimi těžké, protože povědomí o současné architektuře je špatné. A lidi opravdu mají představu, že jenom „takovýhle“ dům je hezký.

Jesper Borgström a Kristupas Liorancas - Urbanistická studie udržitelné Horní Roztyly, Praha, 2010

Skála:
Bydlím ve Strašnicích, ve vilové čtvrti a zbourali tam najednou jednu vilku, docela pěknou. Tam jsou jinak samé staré vily, secesní, tak jsem zvědavý, co tam postaví. Když to bude hezké, tak mi to vadit nebude, ale mám strach.

Vincourová:
Musíš založit sdružení na tři, čtyři lidi, a potom dostaneš podklady.

Suske:
Já ti poradím, nejlepší je sysel. Ten totiž 9 měsíců spí v díře, a když řekneš, že máš pocit, že jsi tam viděl sysla, tak příslušný orgán je povinen to zastavit do té doby, než tam může vyslat hlídku ... Nevím, kde se to stalo, myslím na Cibulkách postavili barák. Tam je takový občan, co půl roku je na jachtě někde v Pacifiku a pak vždycky přijede a vede to občanský sdružení. A ten neomylně šel a řekl, že tam je sysel.

Vích:
Syslové jsou skvělí, zabránili i stavbě olympijského stadionu v Letňanech. Tam je největší kolonie syslů u nás.

Suske:
Sysel je vyhlášený jako nejlepší metoda. A ještě když trefíš, že zrovna zaleze do díry, tak těch 9 měsíců ho nikdo nemusí ani vidět, to je u syslů normální.

Vích:
Sysel je daleko úspěšnější v boji za životní prostředí než ty jako člověk. Ochrana přírody je dnes na vyšší úrovni než celý urbanismus. Umíme zachránit slavíka, ale neumíme zachránit turistickou cestu údolím jako takovou.

Horáček:
Čím to podle vás je, že lidé víc slyší na ochranu sysla nebo slavíka nebo záhonu bledulí a už to dokonce i administrativa umí zpracovat a zákony relativně dobře fungují, ale architektura takhle ošetřena není? Proč se lidi nestarají o pěkné domy nebo pěkná města, o to, aby Praha končila Prahou a nelezla ještě 20 kilometrů podél dálnice?

Petr Suske, Hotel Park Holiday, BeniceSkála:
Protože se o tom málo hovoří. Prostě to nikdo neříká dost nahlas.

Vincourová:
Protože je malé povědomí ... Lidé nechtějí sami něco iniciovat a nemají to sebevědomí stejně jako za socialismu. Lidé nemají vůbec představu, že mají právo na vlastní hlas nebo se zamyslet nad nějakou obecnou věcí. Každý myslí na své věci, a když zjistí, že třeba i přemýšlí o těch obecných, tak už nemá vůli se zvednout ze židle a něco říct. U nás konkrétně jsem viděla a překvapilo mě, jak občané, kteří nepřijdou nikdy na žádnou schůzi, přišli a řekli, že opravdu ne, že tam nebude jezdit třicet aut navíc a že si myslí, že tady v té zatáčce se nedá už teď projet a jak konkrétně tam budou chtít jezdit ..., že měli konkrétní racionální příspěvky. To nebylo jenom hurá, vy to nechcete, tak my to taky nechceme, protože jste sousedi nebo tak něco, ale že přišli obyčejný lidi.

Skála:
No jo, ale jediný argument, který možná funguje, je, že se někudy nedá projet autem. Ale když někdo argumentuje tím, že to bude hnusný a nebude to krásný a že prostě ten život tím ztratí kvalitu ...

Vincourová:
To ti právník řekne, že s tím nevyargumentuješ nic.

Skála:
No právě. To je to, o čem hovořím, že se o tom málo mluví. To jsou pro mě ty nejvzácnější věci. Když někde někomu řekneš, že tam prostě zničí genia loci, že to už nebude to místo, když tam bude něco jiného, a celý to tím zahubí a že vlastně to je to, co je nejvzácnější, protože to se tam dlouhá léta nějakým způsobem utvářelo, tak v podstatě nikdo nerozumí tomu, co chceš říct. Na slavíka už jsou kolonky i v evropském měřítku... Ale že ve vesnici si natřou dům na oranžovo a hráškově zeleno, to nic. Podle těch barev se poznají tato desátá léta. A člověk pak vzpomíná na ten břizolitový brutalismus jako na něco téměř sentimentálního. To znamená, že se to takhle posouvá. Stejná je paradoxní situace, kdy letí Zelená úsporám, tak se všechno obloží polystyrenem, což znamená, že ty vilky v našem okolí, které jsou docela hezké, jsou obložený polystyrenem, a tím pádem ztratily veškeré proporce... A o tom jsem nikde neslyšel, že by někdo mluvil o tom, že těmi „úsporami“ se zároveň zničí domy.  

Milunić:
Je hrozné, že se i paneláky nevhodně izolují polystyrenem. Na vnitřní straně polystyrenu se v panelu sráží kondenzovaná voda, a když ten polystyren zvenku nalepím na panelák lepidlem, tak to uzavřu a plíseň samozřejmě nemůže ven. Takže kam půjde? Půjde dovnitř. Počet alergiků teď roste strašnou měrou, to je na zadělání dalšího průseru na několik generací.


- ***** -
 

 

 

Redakce: Martin Horáček, Tomáš Vích

05.07.2010 16:00:39
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one