logonove2-001.jpg

3. Morálka, architektura a řemeslo

3. Morálka, architektura a řemeslo - obrázek

3. Morálka, architektura a řemeslo - obrázek

2. beseda na téma Nová organická architektura (NOA)

 

 

 

 

Obsah:


1. Tančící dům, Národní knihovna a kontext


2. Jiná organika


3. Morálka, architektura a řemeslo


4. Umění a tradice


5. Urbanismus a participace


6. Autorství versus masová produkce


7. Organická architektura

 

  - *** -

 


Vinařství Sonberk, soutěžní návrh, Josef Pleskot, 2004

Milunić:
I podle Masaryka se krást nemá. Mám nepříjemný problém s Pepou Pleskotem, normálně mě vykradl.

Vincourová:
Co ti vykradl?

Milunić:
Koncept. Byli jsme v soutěži na návrh vinařství Sonberk čtyři. Po společné prezentaci návrhů nám měli zaplatit dohodnuté peníze. Ale investor nám poslal dodatečnou smlouvu, že se máme na 100 let pod hrozbou pokuty a náhrady škod vzdát autorských práv. A ještě tam byla věta, že si pak  nemůžeme sami postavit takové vinařství podle vlastního projektu.

Vích:
A nebylo to třeba proto, že chtěl mít zadarmo prezentace ve svých propagačních materiálech?

Milunić:
Autorských práv se vzdát nemůžeš.

Vích:
Vím, já se jenom ptám na důvod, já neříkám, že je to košer.

Milunić:
To byl souhlas s vlastní nesvéprávnosti. Když mi to přišlo, volal jsem Pepovi a říkám, že tohle nejsem ochoten podepsat. A pak se ukázalo, že všichni tři zbývající, včetně mého nejlepšího kamaráda, to podepsali. A Pepa měl úplně hloupý projekt, protože tehdy dělal Obchodní banku, měl půdorys 70 metrů dlouhý a 11 metrů pod zemí, a já měl polozapuštěný čtverec 30x30, s gravitačním provozem, protože při výrobě vína se nesmí přečerpávat. No, a Pepa smlouvu podepsal, soutěž vyhrál a pak zrealizoval můj polozapuštěný čtverec 30x30 včetně prostorového technologického konceptu.

Vinařství Sonberk, soutěžní návrh, Vlado Milunić, 2004

Vích:
Já mám také ošklivý problém - půl roku protestuji na Komoře architektů proti Petru Malinskému, který se jako předseda Sboru expertů pro památkovou péči pražského magistrátu zúčastnil a vyhrál soutěž na revitalizaci Mariánského náměstí, vypsanou magistrátem. (P. Malinský byl Stavovským soudem ČKA v červnu 2010 v této věci shledán vinným ze střetu zájmů, ale ve stejné režii v té době vyhrál další člen Sboru Jakub Cigler v soutěži na dostavbu Výstaviště. Pozn. redakce.)
Abychom to ale převedli na obecný problém s morálkou - jak to sleduji po 20 let své praxe je velký problém se etiky a morálky dovolat. Člověk je svým způsobem za humoristu, když řekne: „Hele, tohle se nedělá.“ A většinou je to spíš tvrdé na tvrdé, kdo je silnější, ten vyhrává, kdo je slabší, uteče, nebo chytřejší ustoupí, protože mu to nestojí za to. Ale to už je hodně obecné téma k organické architektuře.

Milunić:
To je klíčové téma, krást se nemá.

Vích:
Nemá. Lidé, stejně jako jejich domy, mají být z poctivých materiálů, s detaily, které nejsou náhodné, ale které jdou z logiky věci.

Milunić:
Bez podvodu, bez falše.

Skála:
To je velice těžké, to je téma, které se týká i volného umění. Sice se říká, že lež je umělecky neproduktivní, ale jsou lidé, kteří jsou prostě svině a jsou zároveň dobří v umění. Já jsem si vždycky myslel, že když člověk něco ukradl anebo lhal nebo kalkuloval s něčím, takže se to v jeho práci promítne, bude to špatné, bude to z toho vidět. Ale jsou případy, kdy to ti lidé dokážou.

Vích:
Třeba Karel Prager je dodneška považovaný za mistra poválečné české architektury.

Milunić:
A to není. Já jsem ho důvěrně zažil, já jsem tam u něj byl.

Vinařství Sonberk, realizovaný projekt, Josef Pleskot, 2007

 

Horáček:
Když už jsme u té morálky, ikonou je Karel Hubáček a Ještěd. Jednou jsem řekl, že to je sice možné, ale že se mi krajně nelíbí to, co se stalo v Teplicích, kde zbořili půlku nejkrásnějšího města ve střední Evropě. A slavný „pokora, čest a tak dál“ Karel Hubáček tam navrhl koncertní sál, což je podle mne obludnost. To jsem narazil, protože mi řekli, že jsem demagog a že to tak nejde. Tak to je moje zkušenost na dané téma, sám nevím, jak se k etice versus estetika postavit. Co z toho můžu já jako historik architektury vyvodit, nebo jak pak ty dějiny architektury mám psát? Můžu psát - Karel Hubáček, Ještěd a Perretova cena a tak dále. Ale ten chlap se prostě podílel, nebo nezabránil, nebo se zapojil do devastace nejkrásnějšího města v České republice. Co s tím mám dělat?

Skála:
By se to tam mělo takto napsat.

Suske:
Já si to také myslím. Také je „pokrok“, že investoři pochopili, že to nejcennější, co architekt umí, je studie, protože tam se vyjádří jako výtvarník a pak už je vše řemeslo a detail. A je dnes běžnou praxí, že za tužkovné - všichni to asi známe, se vyzvou architekti, kteří udělají to nejlepší, protože se těší, a pak konec a nějaká místní architektonická kancelář to za třetinový honorář splichtí. Bohužel k detailu, o kterém my víme, že dělá barák, se ještě bohatý investor nedostal.

Vincourová:
No, to je ošklivá praxe. Z toho mě úplně...

Vích:
Ale bohužel každodenní, to není náhoda.

Skála:
Jsou také velké problémy se současným řemeslem, které opravdu mnohdy chybí. Dobré tradiční řemeslo je drahé, ale já nevím, protože technologie jsou taky drahé, ale už neexistují řemeslníci, kteří by byli schopni tu práci udělat.

Vinařství Sonberk, model soutěžního návrhu, Vlado Milunić, 2004

Suske:
Ono jich je tak strašně málo, že můžou opravdu být strašlivě drazí, protože to vlastně nikdo jiný neumí.

Vích:
Já mám dva skvělé řemeslníky, jednoho pasíře a jednoho truhláře. Ale oni jsou na dva roky dopředu zadaní.

Skála:
Já jsem zažil truhláře v jižní Francii, který měl práci asi na tři roky dopředu a dělal nádherný nábytek a byl úplně v klidu. Nikam nespěchal, protože věděl přesně, že to vyžaduje ten čas.

Vincourová:
My jsme hledali okenáře, který je schopný dělat špaletová okna. Chodili jsme po Praze dva měsíce, fotili jsme baráky a hledali kontakty na lidi, co to dělali. Našli jsme jednoho chlapa, který je multimilionář a dělá všechna ministerstva a všechny  památkově chráněné domy, protože to nikdo nedělá, prostě to nikdo neumí.

Skála:
Právě děláme okna a nechával jsem si vybrušovat profil římsy a asi třikrát jsem to vracel. Já jsem to přesně nakreslil a mnohokrát jsem vysvětlil, že na tom budu trvat. A oni ten výkres dali do počítače a ten to uzpůsobil. Přitom je to velmi inteligentní truhlář, ale stejně po mých dlouhých přednáškách proč a jak ještě udělal úplnou blbost, to člověk musí hlídat. Takže ten základní cit, jak se co dělá správně, neexistuje.

Vích:
Ono se to už ani neučí, nebo na učňáky chodí děti, které jsou s prominutím blbé. Když je dítě chytré, tak jde na ekonomku.

Vinařství Sonberk, Josef Pleskot, 2007

Vincourová:
Můj přítel obchodoval s drahým nábytkem a kluci, kteří chodili na učňák, u něj byli na praxi. Říkal, jak byli naštvaní, že ten starý nábytek se musí klasicky pasovat k sobě. Říkali, že s tím klasickým dřevem je sraní, že je to vůbec nebaví.

Horáčková:
Možná, že je potřeba v té práci najít nějaký hlubší smysl, vědět, proč se to dělá a proč je lepší to udělat tím starým způsobem.

Vincourová:
Ne, je to o tom, že dělat klasickým způsobem se dřevem je něco strašně výjimečného. Standard je IKEA, vše lepené, jednou to našroubuješ a už to podruhé nesešroubuješ bez toho, že bys to pokazil nebo zničil, ty závity jsou na jedno použití. Všecko na jedno použití, myšlenka je, že to za 6 let vyhodíš a koupíš nové. To je ten limit, ze kterého žije ekonomika - spotřeba, uživatelnost má být krátkodobá a má se vše obměňovat, aby byl ekonomický růst. Ale dalo by se to i změnit, s tou kvalitou, nazpátek, že by se mohly vyrábět věci na místě, kde se prodají a nemuselo by se vyrábět přes oceán. A možná k tomu trošku spějeme teď s tou krizí ...

Horáčková:
Když si já jako řemeslník řeknu, že vše udělám tím starým klasickým způsobem, protože ten nábytek pak bude trvanlivější a kvalitnější, tak to způsobí to, že ho někdo bude déle používat, zdědí ho jeho dítě a možná si ho nechá ještě jeho dítě, tak tím už mám vliv na ekologii. Toto vědomí ale neexistuje a to je problém. Chci říct, že řemeslníkům možná přijde náročné na něčem pracovat složitě, když to jde udělat jednoduše, že nemají vědomí souvislostí za tím. Když je znám, můžu být kvalitnější řemeslník.

Koncertní síň, Teplice, Karel Hubáček

Vincourová:
Jde o to, že současnost nelpí na detailu nebo na kvalitě. Lpí na rychlosti. Lidé chtějí mít rychle hezké auto, chtějí mít rychle nějaký byt, nějaký stůl a je jim to jedno, že to není úplně ono. Protože oni ví, že se to vyhodí za tři, čtyři roky a pak budou mít větší plat a koupí si něco trošku lepšího.

Skála:
To je normální konzumní způsob. A strhává to s sebou i řemeslo, bohužel.

Vincourová:
Jde o to, že si můžeme dovolit věci obměňovat a že si můžeme věci pořídit rychleji, než to šlo dřív, kdy se na věc šetřilo. Můj přítel je starožitník, tak to vím, že už ani bohatí lidé si nekoupí mahagonový stůl, ale klidně se nestydí si koupit nějaký z umělého dřeva nebo repliku, a trapnou. A mají z toho radost, protože to vypadá mastňácky. My, když jsme byli malí, jsme ještě slyšeli o tom, že babička či tatínek mají nějaké hodiny nebo stůl, a už jako děti jsme doufali, že to jednou zdědíme, že to něco znamená. Myslím, že současní mladí lidé to vůbec neznají ...

Secesní socha se zrcadlem, 1907

Horáčková:
To je generalizování, nemyslím, že jako mladý člověk bych to tak vnímala. A asi bych ani negeneralizovala to, že když si někdo koupí nějakou repliku, znamená to, že mu jenom stačí, že to vypadá mastňácky. Naopak v tom může být i to, že ho neuspokojuje nějaký hranatý nebo umělohmotný nábytek a koupí si tu repliku, protože nemá jinou možnost. Pokaždé je ta motivace úplně jiná a každý je úplně jiný.

Vincourová:
Já mluvím o současném trhu. Mluvím o zkušenosti člověka, který má 30 let obchod a ten obchod musí zavřít, protože trh už neexistuje.

 

 


- *** -

 

 

 Redakce: Martin Horáček, Tomáš Vích

 

 

Petr Suske, SEA, Hotel Park Holiday, Benice

05.07.2010 16:28:07
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one