logonove2-001.jpg

2. Jiná organika

2. Jiná organika - obrázek

2. Jiná organika - obrázek

2. beseda na téma Nová organická architektura (NOA)

 

 

 

Obsah:


1. Tančící dům, Národní knihovna a kontext


2. Jiná organika


3. Morálka, architektura a řemeslo


4. Umění a tradice


5. Urbanismus a participace


6. Autorství versus masová produkce


7. Organická architektura

 

 

 - ** -

 

 

Terasa do zahrady, Oldřich Hozman

Horáček:
Ateliér architekta Hozmana organiku chápe asi úplně jinak, ale je pro vás nějakým způsobem inspirativní tahle hvězdná organická architektura, Gehry, Kaplický a tak dál, je to pro vás nějakým způsobem poučné nebo váš směr je úplně jiný, úplně samostatný a k předchozímu máte rezervovaný přístup?

Karvaiová:
Mě napadá hlavně jedna věc. A to je to, že organická architektura v pojetí studia ARC vychází z hluboké moudrosti, že to rozhodně není hraní si s počítačem. Ateliér architekta Hozmana vychází z posvátné geometrie, z antroposofie, z úžasných věcí, které teprve dávají formu architektuře. Není v tom žádná nahodilost, proto je to tak harmonické, proto je to tak příjemné, přítulné, proto je to tak unikátní. Já si myslím, že architekt, který tvoří organickou architekturu, musí mít velikou pokoru, a samozřejmě vždycky je to hledání a zrání. To bych chtěla říct za sebe, architekt Hozman má můj velký obdiv, protože k tomu, co dělá, je velice poctivý. A nejenom v navrhování, ale i v tom, jak to prosazuje. Což já můžu vidět denně, že nikdy nevolí žádná silová řešení, žádné vulgární cesty, žádnou konfrontaci, nikdy.

Horáček:
Jako historik umění vím, že historici umění opravdu potřebují příběh. Ten příběh je teď nastavený tak, jak to vymyslel Rostislav Švácha, že je u nás jakási přísnost, trvá 100 let od Kotěry až do dneška a je to taková hezká story. Když vyšly loni od Paseky Dějiny architektury, ty tlusté, tak tam ten příběh je a řada jmen, architekt Hozman, architekt Brotánek a tak dál, se tam vůbec neobjevila. V kapitole o 20. století se neobjevily v podstatě ani žádné stavby, které by byly nějakým způsobem jiné než ty přísné, a současnosti. Nemrzí vás to, že vás kritici a kunsthistorici neberou vážně a nepublikují?

Karvaiová:
Já si myslím, že každý architekt má svoji vlastní cestu a má právo samozřejmě na to, aby tvořil, co považuje za nejlepší. Zrovna tak každý člověk má právo na svůj vlastní názor. Nemrzí.

Vích:
Takže u vás to funguje, že komunikace s klientem je radost a zadostiučinění je, že se panu klientovi pak dobře bydlí?

Brabec:
Ta komunikace je hlavně hodně hluboká, protože architekt Hozman se s klientem schází pětkrát, šestkrát a tvoří spolu model domu, dispozice a všechno kolem. Prostě tomu nechává volný průběh, aby se s tím klient ztotožnil a věděl, že mu nenafrká dispozice a pak se to odsouhlasí a pak jsou okolo toho hádky, když se to staví. Když je klient v tom procesu od začátku, tak cítí svůj podíl a je za to sám zodpovědný. V tom je jádro pudla.

Vegetariánská restaurace Maitrea, Praha, Oldřich Hozman

 

Horáček:
Kdyby došlo na věc a teoreticky se objevil nějaký developer, který by z nějakého důvodu sympatizoval tady s tím přístupem a řekl vám, že vám dá jako životní zakázku nějaké megamuzeum nebo město pro 10 tisíc obyvatel, nebo nějaký retail park, šli byste do toho? Byla by to vůbec zakázka, kterou byste byli ochotni zpracovávat? Je to ještě kompatibilní s vaším přístupem?

Brabec:
Asi určitě ne, momentálně na to nejsou kapacity, ale třeba teď máme rozdělaný projekt ve Španělsku, takový větší hotel, který bude pro semináře o duchovnu, esoterice a tak. Takže něco většího už taky děláme. Já nevím, máme návrhy náměstí, ale  město, to asi zatím ne.

Suske:
Ještě k tomu, jak jste se ptali, jak je to možné, že se tady postaví jeden barák a pak nic. Mně to přijde vůbec divné, když třeba někdo postaví Tančící dům, který pak kdokoliv, kdo přijde na přijímačky na architekturu, zná jako jediný. Předtím to byl Gaudí a pak to byl Tančící dům. A skutečně je to dům naprosto výjimečný a člověk by čekal, že od státu nebo od obcí  vypukne konjunktura a všichni budou chtít tady pana architekta. To je u nás nějak naopak. Ale na druhou stranu, je potřeba říct, že třeba když vznikla pyramida v Louvru, tak našla četné odezvy.

Milunić:
A ta se mně moc nelíbí. Je taková tvrdá k tomu okolo.

Skála:
Mně to taky přijde, je to jenom taková technická exhibice.

Vila Petrovice, Tomáš Vích, foto D. Hejtmánek

Milunić:
Mně se líbí Bilbao, to je úžasný prostor, jako katedrála.

Skála:
Ale druhá věc je, že není moc vhodný na vystavování obrazů, když jsou všechny stěny křivé, že se tam nedá pověsit obraz.

Milunić:
To není pravda. Právě tím organickým tvarem se mi to zdá dobré, protože tam se ztrácí měřítko, oproti tomu, když máš barák svislý a pak máš rovný strop. A v určité části jsou i pravoúhlé místnosti.

Skála:
Pak se mi taky nelíbil ten povrch, ty plechy. Moc se mi líbí základní tvary, ale detaily podle mě nejsou udělané, protože už to vlastně nevychází z tradičního pojetí, co má detail znamenat. Nepočítá se s tím, jak bude stárnout, jak bude vypadat. Hlavně ten plech, titan je trochu pomuchlaný a vlastně to není ani zmuchlaný ani dokonalý, takže je to divný.

Milunić:
Teplem se to přemuchlá, ta struktura je záměrná.

Suske:
Byl jsem se podívat v Berlíně na to Libeskindovo muzeum, vevnitř je úžasný. Ale zrovna bylo v rekonstrukci a byla rozkuchaná fasáda ... a to jsou laťky, orsil, shnilý papír a plech ... Mně to přijde, že muzeum, pomník si zaslouží víc. A ona to je taková faleš, takové šméčko.

Vích:
Mně to přišlo hrozně laciné.

Horáček:
Je to tak, my z toho máme stejný pocit, taky jsme to viděli s tím částečně oloupaným pláštěm.

Horáčková:
A v tom interiéru, co přesně vás na tom zaujalo?

Suske:
Ta cesta, že jdu a že se tam něco děje, to je prima.

Dům na Náměstí T.G.M., Říčany u Prahy, Tomáš Vích, 2009Horáčková:
Mě hodně oslovila expozice, protože ta je úžasně interaktivní, ale  prostor sám o sobě, když jsem si ho představila, jak by vypadal bez expozice, mě zklamal. Je tam Věž holocaustu, ale jako uctění holocaustu mně to přišlo strašně neuctivé - spíš evokovala nějaké zemědělské stavby, nějaké silo, nebyla jsem si jistá, jestli na mě zapůsobila tak, jak měla.

Suske:
Přesně to si myslím taky. To by se prostě takovému Peteru Zumthorovi nemohlo stát.

Vích:
Já mám obecně problém s industriálními materiály. Od 2. světové války začaly panely, plechy, hliníky atp., začalo se zapomínat na cihly, omítky, dřevěná okna, špaletová okna a vlastně jako by se ten tradiční řemeslný princip údajně z ekonomických důvodů zapomněl. Dělal jsem rekonstrukci vily na Vinohradech a nastavovali jsme patro. Povedlo se to, ale po mně to převzala nejmenovaná paní architektka a ona měděnou střechu nahradila titan-zinkovou. Nedávno jsem se dozvěděl, že ten titan-zinek jim na terasách odehnil, protože tam zapomněli dát lepenku a beton ten titan-zinek za těch 5 let rozežral.

Milunić:
To bude asi nějaký polský titan-zinek.

Vích:
Asi ano, ale to souvisí s tím, že organická architektura by neměla podléhat plastovým oknům, titan-zinkům, plastovým fasádám ... Ony ty materiály neumí stárnout jako cihla nebo omítka, prostě stárnou hnusně. Já organickou architekturu cítím i v řemeslném přístupu k tělu stavby.

Milunić:
Když Gehry dělal druhou fázi rekonstrukce na svém vlastním baráku, ke kterému šla asfaltová silnice, přibral ten asfalt zvenku a má v kuchyni na podlaze normálně asfalt. Celé to je vlastně vtip, že používá levné materiály v úplně jiném kontextu.

Vincourová:
Mně se ten samotný nápad líbí, ale hned mě napadne, jak je to nezdravé.

Petr Suske, Slamák - rodinný dům u Mladé Boleslavi

Skála:
To jsou paradoxní situace, že architekti staví různá nákupní centra a tak, ale potom si to doma udělají pěkně postaru, anebo si koupí zámeček a vybaví si ho renesančním nábytkem, protože vědí, co je hezké.
 
Suske:
Ale architekt je v trochu jiné pozici než ty. On má prostě zakázku, už je to všechno dané. Pak si může udělat občas zadarmo nějaký dům, který se mu líbí.

Skála:
To je jasný, to nezávidím.

Vincourová:
Já mám ráda industriální materiály a jejich využití. Já myslím, že je chyba něco rozdělovat. Názory by nás rozdělovat neměly, důležitá je kvalita nebo morálka. To by byla samostatná kapitola, morálka a architektura.


- ** -

 Petr Suske, SlamákVlado Milunić, Hospic, České BudějoviceVlado Milunić, Eurotel Vidoule

Redakce: Martin Horáček, Tomáš Vích

 

05.07.2010 16:28:31
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one