logonove2-001.jpg
Vlídnost - obrázek

Vlídnost - obrázek

fotograf Jindřich Štreit

 

Hana Librová, Respekt, 29. 11. 2009  


Šest výstav v těchto týdnech připravil fotograf Jindřich Štreit. Tři z nich, výstavy v Litovli, v Kroměříži a Brně, kladou důraz na snímky z chátrajícího Bruntálska v době normalizace. Nebyly vytaženy k listopadovému výročí z hlubin archivu. Zájem o Štreitovy fotografie je stálý a neochabuje. Tu a tam se ozývá, realisticky i žárlivě, že je „přeštreitováno“. Jak je možné, že v době, která nutí pořadatele výstav i jiných žánrů ke změně za každou cenu, v čase, kdy se vše omrzí a ohledí, zůstává popularita Jindřicha Štreita trvalá? O dobré fotografy přitom není nouze.

 

Listuji štreitovskou monografií, procházím výstavami a vysvětlení se mi ukazuje nabíledni: za oblibou Štreitových fotografií tkví autorova vlídnost k lidem a ke světu. Ne snad shovívavost; základní vrstva snímků nám připomíná, že jsme stejné podstaty jako opilci z Jiříkova, jako pošetilí instruktoři civilní obrany a funkcionáři z Kněžpole, že sdílíme stejný úděl jako dobytče vlečené v Lomnici na porážku.

 

Na fotografické pozvánce ke kroměřížské výstavě stojí u zanedbaného sadu v předjarním dni chlapec veselého pohledu – doručovatel socialistického tisku. RUDÉ PRÁVO na nás pohlíží nevýhrůžně, působí možná směšně, spíš úsměvně. Tak je sejmul disident a vězeň Štreit, neschopný nenávisti.

 

Lidé nenávidí s chutí a samozřejmě. Jeden kolega mi naléhavě položil otázku: „Koho ty vlastně nenávidíš?“

 

Způsob, jímž Jindřich Štreit fotografoval za normalizace, evokuje nejkrásnější z hesel listopadových dní 1989 „nejsme jako oni“. Ale probouzí i otázku – jací vlastně byli „oni“? Moje maminka dostala v roce 1958 od školských úřadů vyrozumění: „Vašemu odvolání se nevyhovuje. Na jedné straně byl hodnocen prospěch Vaší dcery, na druhé straně soukromopodnikatelský charakter otcovy činnosti.“ Nakonec mne přijal kovaný komunista Jaroslav Dostál na jedenáctiletku v Jevíčku, po roce zpět do Brna jiný komunistický ředitel, Krajským výborem KSČ respektovaný básník, vězeň z Mauthausenu Rajmund Habřina.

 

V debatách o konci socialismu pozoruji truchlivý nedostatek schopnosti rozlišovat. I na univerzitních seminářích, kde je jemné rozlišování povinné, studenti reprodukují absolutně černý homogenní obraz let 1948–1989. Štreitovy vlídné fotografie jsou pro ně zjevením, berou chuť snadno šmahem soudit. Jen ať je přeštreitováno.

 

06.12.2009 17:25:10
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one