logonove2-001.jpg
Programátor - obrázek

Programátor - obrázek

Claudie Nováková

 

 

 

 

Ze začátku těm jednotlivostem nepřikládal velkou váhu. Tehdy to ještě byly drobnosti. Do rána zmizel jeho geniální nápad, zachycený v letu na papír na odchodu z kanceláře po vypnutí počítače. Větráky mívaly občas rozčilující zvyk bez varování přejít do tóniny, která spíš než co jiného připomínala kvílení nějakého zbloudilého šílence. Tiché drobné kroky z vedlejší místnosti a občasné zhasínání a rozsvěcení světla na chodbě, na které nikdo nebyl.

 

To poslední připsal na vrub myším a poslal vedoucímu Hospodářské správy urgentní žádost o past na myši. Po týdnu, když se stále nic nedělo, vyšel o polední pauze z budovy Ústavu a náhodou narazil na staré chátrající železářství s poněkud zvláštním prodavačem ve vybledlém plášti (mluvil nezvykle potichu, jakoby trhaně a neustále se poplašeně rozhlížel, jako by se něčeho bál), ale pasti tam naštěstí měli, a tak koupil dvě ze svého. Stejně se nic nechytlo....

 

Pohybující se stíny v šerých koutech, v periferním vidění, spíš tušené. Dny, kdy za celou směnu nikoho nepotkal, ani na chodbě, ani v Denní místnosti u kávovaru, ani na toaletách. A při tom slyšel, jak tiskárny na sále vyplivují další a další potištěné papíry a na dveřích kolegy zahlídl v poledne cedulku "Jsem na obědě." Zrovna od tohohle kolegy potřeboval nějaká data , ale oběd se zřejmě protáhl, protože cedulka tam byla i za hodinu, i pozdě odpoledne, když si šel pro vytištěnou sestavu.

 

Tiskárně došel papír, takže mu nic nevytiskla. Na náladě mu nepřidalo, když se se zvědavosti podíval na vrchní list z tlustého balíku u výstupu tiskárny:

 

 Mou vulýt vachu a ktahre o vruv fudru, žaluvre a drzusesou.
Moud vi novu sask miv chepro. Uvu břeť javpun i vřechabé styvépi. Vuvroč sýřvísuzo šivec usétl ďouhře i řuh. Vredrůl křatuprájouk ly bebásaň pálu nézen čezary:

1) Sůtřibre ptel mosy trusy my cheřilisi hastebívé suměj z úlozufí, lisiť zeskta k třáněď, drýpříso kruhří lisi.

a) Lu luné vřuď břáň, chrycvivříp byvobřož hahés leť ktera tašlo liváděsisk a vůlí, bo praň, žihrá břecmobrř. ..


 

Nevěřil svým očím, rychle prolistoval pár dalších papírů s pocitem, že zešílel - všechny vypadaly stejně. Celý zbytek dne pokukoval otevřenými dveřmi kanceláře na chodbu, kdo si pro ten nesmysl půjde, ale nikdo se neobjevil.

 

Poslední dobou pracoval čím dál častěji do noci a do práce chodil později a později. Z občasných přesčasů a noční práce, když hořel termín, se mu stal zvyk. Proti jeho úpravám pracovní doby nikdo neprotestoval a uklízečka na ubytovně v posledním patře, kde spal, se naučila ho po ránu nerušit. V noci měl síť sám pro sebe a nemusel se bát otravných vyrušení jako jsou telefony a nečekané vpády kolegů do kanceláře. I když by si asi nevzpomněl, kdy vlastně naposled s někým mluvil, ale právě proto pracoval v noci, že?

 

Zásoba erární kávy u kávovaru v Denní místnosti došla a on si nedokázal představit, že by neměl kávu delší dobu. Taky mu došly jeho soukromé zásoby - pomerančové BeBe a čínské nudlové polévky, a tak tentokrát ráno nešel rovnou spát, ale sešel do kantýny v přízemí.


 

Kantýna měla zcela nepochopitelně zavřeno. Nikde žádné oznámení, nic, jen stažené okýnko a po kantýnské ani stopy. Chvíli čekal, jestli se kantýnská nevrátí a při tom z nudy bloudil očima po kantýně. V rohu místnosti objevil pořádnou pavučinu a ubrusy na stole působily zašlým dojmem, umělé chvojí bylo zaprášené. Překvapilo ho to, ale pak usoudil , že to tak bylo vždycky, že si toho jen nikdy dřív nevšiml. Když se zhnuseně otočil k odchodu, rozezvonil se telefon na stěně. Náhlý a cizí zvuk ho překvapil, až nadskočil. Rozhlédl se, jestli telefon odněkud nevyláká kantýnskou, ale nestalo se tak. A zatímco odcházel kolem prázdné vrátnice, telefon stále zvonil a zvonil a zvonil a nikdo ho nezvedal...

 

Za zády zaslechl tiché kroky a klapnutí dveří a s nadějí se rozběhl k šéfově kanceláři. Šéf  tam nebyl a všechny dveře na dlouhé prázdné chodbě byly zamčené. Na chvíli ho přepadl pocit, že je sám v celém ústavu, že všichni někam zmizeli a nevrátí se , a přeběhl mu mráz po zádech.

Pak ze své kanceláře zaslechl pípnutí přijatého mailu a s ulehčením si vynadal do magorů.

.
.. Better than Viagra! Use Cialis Soft Tabs. Tons of happy customers all around the world. You will feel like a man again....
 

stálo v mailu. Blbej spam, zanadával a smazal ho. V jeho oblíbených konferencích žádné nové příspěvky už kolikátý den. A to už psal správci sítě i správci konference, a zatím pořád žádná reakce. Kruci.

 

V koutu nad jeho hlavou malý černý pavouk spřádal svou síť.

 

Ve dvě ráno bez varování vypadl proud a náhradní zdroje se rozpípaly jako kačeny. Na chodbě se rozblikalo náhradní osvětlení. Zanadával na nucenou přestávku a pak si protáhl záda. Zdálo se mu, jakoby zaslechl něco na sále, nějaký zvuk, který nedokázal nikam zařadit, a tak se tam šel podívat.


 

V šeru mezi servery zahlédl pohyb. Dlouhé vlasy, vytahaný svetr, asi džíny, nějaký technik nejspíš, i když je záhada kudy přišel. Asi přišel před tím, a on byl tak zabraný do své práce, že si ho nevšiml. No, teď toho taky moc neudělá, napadlo ho, má smůlu. Ale já bych s ním mohl probrat svůj blikající monitor. Udělal pár kroků směrem k neznámému.


 

Technik se ani neotočil, snad ho vůbec neslyšel, pohyboval se mezi servery tak trochu zmateně, jakoby něco hledal a něco si sám pro sebe mumlal. Najednou ucítil silný chlad, až mu naskočila husí kůže.... Někdo nechal otevřené okno? Možná by se měl vrátit pro svetr do své kanceláře. Možná by toho člověka neměl vůbec otravovat. Nesmysl, přece to nebude odkládat. Udělal dalších pár kroků.


 

Technik ztichl a zastavil se a jemu se zježily chloupky vzadu na šíji. Chlad byl čím dál silnější, až se mu skoro rozcvakaly zuby. Zatnul je a přinutil se udělat pár dalších kroků.


Ten někdo se začal pomalu otáčet směrem k němu. Servery, tiskárny, UPSky a skříně v provizorním osvětlení působily neskutečně až přízračně, jako své vlastní stíny. A otvírající se ústa toho někoho vypadala jako úsměv kostlivce. V duchu si vynadal - nejspíš jen přetažené nervy z přepracování.


Posledních pár kroků, už se toho někoho skoro dotýkal.


Až příliš blízko, když mu konečně došlo na koho se to vlastně dívá...

 

 

 

 

 

 

5.4.2010 
Zdroj: Claudie Nováková

21.06.2011 20:57:25
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one