logonove2-001.jpg

BAJKA O PTÁCÍCH

BAJKA O PTÁCÍCH  - obrázek

BAJKA O PTÁCÍCH - obrázek

Pavel Kozák

 

 

 

K napsání bajky mne dovedla neutuchající snaha některých ptačích jedinců posuzovat věci, které jsou za jejich horizontem, i když vylétnou vysoko.

 

Ptačí říše je, jak známo, velice rozmanitá co se týká nejenom ras, ale hlavně povah jednotlivých ptáků, jejich způsobu života a také náhledu na to, jak má správný ptačí život vypadat. Někteří říkají, že je lépe se držet při zemi, moc nelétat, protože na zemi je nejvíc potravy a z výšky se dá docela dobře spadnout. Jiní zase myslí, že nejvíc se toho najde při pohledu shora, tedy aspoň když má pták oči v pořádku a umí se dobře dívat kolem sebe, že. A vůbec, čím výše, tím lépe, ptáci mají přece křídla, proč by měli stát nebo sedět na zemi. Mohou vzlétnout neomezeně vysoko, vždyť je nese vzduch a ten nikde nekončí. Kromě toho všeho jsou ptáci, především sovy a výři, kteří spí, když ostatní létají. Prý je ve dne moc světla; sovy k tomu dodávají, že to pravé světlo je stejně vidět jenom potmě.

 

Většina se ale shoduje v tom, že nejlepší je to na stromech, protože strom může poskytnout obydlí a zkoumat větve, to je pro ptáka moc zajímavá práce. Rostou každá jinak, mají listy, květy a pak plody a ty je nejlépe zkoumat tak, že se sežerou nebo aspoň vyklovou, když jsou moc velké. Některé ptáky zajímají více brouci, žijící pod kůrou, kteří tam čekají na to, až je pták najde a vysvobodí od toho schovávání.

 

Jelikož jsou stromy velmi důležité a vlastně hlavní věcí pro život ptáků, je nutno vědět co nejvíce o jejich podstatě a zákonech existence. K tomu je nutno umět dobře po nich lézt a samozřejmě také správně klovat do kůry. Nejlépe to umějí datlové a strakapoudi, neboť mají červenou čepičku, která znamená, že její nositel má výjimečné schopnosti. Ta je prý označením toho, kdo je oprávněn klovat hluboko do stromu a učit to ostatní ptáky. Není totiž jedno, jak se klovne, je přitom nutno postupovat podle určité filosofie a stanovené metodiky. Tak, aby se ptáci dověděli vše o tom, co je hluboko pod kůrou a jak se brouci chovají. Že přitom brouci přijdou o život? V zájmu vědění to lze přehlédnout a konečně – chutnají dobře.

 

Při zkoumání stromů je třeba lézt odzdola nahoru, protože pro ptáky je významné, jak strom roste a jak může být veliký. Větve také připomínají křídla a ta jsou hlavní částí ptáků. Tím způsobem ostatně lezou všichni ptáci až na jedny, kteří lezou rádi hlavou dolů. Jmenují se brhlíci a jsou mezi ptáky známi jako podivní a vůbec zvláštní. Když se někteří, konkrétně sovy a výři, brhlíků ptali, proč lezou obráceně, dostalo se jim odpovědi, nad kterou moudře kroutili hlavou. Brhlíci jim totiž řekli, že je zajímá zkoumání směrem ke kořenům. Nahoře ve větvích a nad nimi že to už znají, ale základy stromu nikoliv a také ne to, proč stromy vlastně rostou ze země. Že pokládají kořeny za nejdůležitější součást stromu, i když nevědí proč.

 

Někteří další ptáci začali být zvědaví na zážitky při lezení dolů a napodobovali brhlíky. Líbilo se jim to a říkali, že to přináší zajímavý opačný pohled na svět vůbec a občasné prokrvení hlavy také není na škodu. Vyčistí to jemné cévy v mozku a pták pak přemýšlí takříkajíc s čistou hlavou.

 

Často se také stávalo, že datel potkal na stromě brhlíka lezoucího proti němu. Napřed se s brhlíky dohadovali, kdo se má komu vyhnout, ale jeden datel pak objevil, že brhlík, který lezl od koruny dolů, mu sežral po cestě všechny brouky. Řekl si, že něco takového je neslýchané a začal vymýšlet všechny možné nepřímé důvody, aby to brhlíkovi mohl on nebo jestřáb, který se stará o pořádek mezi ptáky, zakázat. Přímo to udělat nešlo, protože ptačí svoboda je nade vše.

 

Datlové se potom velmi zamýšleli nad tím, jak je možné zkoumat stromy a svět z opačného pohledu a ještě se tím docela slušně uživit. Dospěli k závěru, že vývoj ptáků je tím ohrožen a začíná povážlivě kolísat, neboť pouze lezení s hlavou vzhůru může přinést poznání, jež je z jejich hlediska správné. Jak by ptačí svět vypadal, kdyby byla kůra proklovaná shora? Snad by zůstali nakonec sami, kdo lezou nahoru do větví, které končí v nebi?

 

Jednou, když už mermomocí chtěli záležitost nějak řešit, usnesli se, že dají dohromady komisi, která bude tyto bludné jevy hodnotit a nejhorší z nich vždy nějak označí a „odmění“, aby ostatní ptáci měli srovnávací měřítko při rozhodování, co je vědění a co úlet. Strakapoudi a žluny, kteří mají také červenou čepičku, ale nechtěli do komise jít, údajně proto, že mají důležitější starosti a musejí dál bádat na stromech.

 

Datlové tedy zůstali sami. Když se o všem dověděly sovy, řekly veřejně, že je přece klidně možné ponechat každému ptákovi na vůli, jak se chce na svět dívat. Otočily se a odletěly. Výři neříkali nic; dívali se jak to umí jen oni.

 

Všude kolem datlové vyhlásili, že napříště vždy po určité době oznámí, kteří ptáci mají podle nich nejméně obvyklý postoj ke stromům. Oznámení bude jak náleží zdůvodněno a formálně doplněno předáním předmětu, protože kámen je něco, co ptáci nosí v zobáku neradi. Musí být vhodně upravený, ovšem jen tak, jak je v ptačích silách.

 

Když o něco málo později dospěli datlové k rozhodnutí, kdo bude prvním označeným (nedalo jim to moc práce), vyzvali brhlíky, aby si kamínek vyzvedli. Když si pro něj nepřiletěli, poslali jim jej ptačí poštou i se zdůvodněním. Znělo takto:
„Cena se udílí za soustavné provádění výzkumu stromů způsobem, který je datlům neznámý. Jde o praxi, která je záhadná a datlí metodikou neověřená.“
Brhlíci je přečetli a radili se, jak si je vyložit a co vlastně s valounkem učinit. “Datlové mají vlastně možná pravdu“, řekli někteří z nich. Ale nikdo z nich nepamatoval, že by ho uspokojovalo lezení vzhůru po kmeni. Shodli se, že má smysl lézt pouze dolů. Po pravdě řečeno, nemohli pochopit, proč jim datlové vůbec něco takového posílají a píší. Copak nemají dost vlastních starostí? „Však jim ani ty brouky všechny nevysbíráme. Možná jenom nejsou tak čilí jako my“, říkali si mezi sebou.

 

Nakonec se dohodli, že se vůbec necítí povoláni hodnotit chování jiných ptáků, tedy ani datlů a že je rozhodně také nebudou přesvědčovat o přednostech obráceného lezení, pokud to někoho nezačne zajímat. A že se nezajímají o to, jak lezou jiní ptáci po stromech. Když může každý zpívat, jak mu zobák narostl, proč by podobně nemohl klovat a lézt, když mu to vyhovuje. K té ceně se proto vyjadřovat prostě nepotřebují. Ale když už si dali datlové s tím valounkem tolik práce, sluší se za něj poděkovat. To také pak letěli říci datlům.

 

Ti je moc neposlouchali, protože se už chystali, jak zase udělí další ocenění někomu jinému za něco obdobného. Brhlíci chvíli seděli a pak uletěli jinam lézt po kmeni hlavou dolů.

 

Otázka pro čtenáře: Kdy šlo o úlet?

 

 

 

 

 

 

 

http://www.archet.org/

 

 

18.11.2009 18:53:22
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one