logonove2-001.jpg

4. Věznice Pankrác

Muž bez pokračování - Věznice Pankrác - obrázek

Muž bez pokračování - Věznice Pankrác - obrázek

Ivan Dérer - Muž bez pokračování

 

 

Další díl velkého letního románu, tentokrát o věznici Pankrác a o Weissovi.

Vězení bylo tmavý a napohled opravený. V šeru byly vidět čerstvě natřený bílý mříže. Neviseli na nich žádný vězni, odnikud se neozejval řev a ani jsem neviděl strážný věže a bachaře s brokovnicema.
Jenom zatočený dráty nad vysokou zdí dávaly všem najevo, že tohle není žádná ubytovna, ale kurva Pankrácká věznice se vším všudy. Se svoji ukrutnou historií, mlhavou současností a děsivou budoucnosti.
 

Věznice byla postavena v letech 1885-1889, aby nahradila zastaralou Svatováclavskou trestnici, která stála mezi Karlovým náměstím a Vltavou. Místo pro novou věznici bylo v době její stavby mimo hranice města, uprostřed polí za předměstím Nuslemi. Nicméně během několika desetiletí rozšiřující se Praha věznici obklopila. V 30. letech byla k zařízení přidána velká budova soudu. Ve věznici bylo do roku 1939 popraveno 6 osob.
Vezeni.jpgBěhem nacistické okupace v letech 1939-1945 tu byly drženy ve vazbě tisíce Čechů, od členů odboje až po účastníky černého trhu předtím, než byly posláni k popravě, do jiné věznice v Německu nebo do koncentračního tábora. Na jaře 1943 začali nacisté vykonávat popravy přímo v zařízení samotném, kde k tomuto účelu byly přizpůsobeny tři cely. Mezi 5. dubnem 1943 a 26. dubnem 1945 přišlo na Pankráci gilotinou o hlavu celkem 1079 lidí. Tři místnosti užívané pro tento krvavý účel (nazývané Pankrácká sekyrárna) jsou chráněny (včetně popravčího nástroje) a slouží jako památka, která je příležitostně přístupná školám a veřejnosti.
Po druhé světové válce bylo pak na základě velkého retribučního dekretu v letech 1945 - 1948 ve věznici popraveno 147 osob. Dalších 348 osob bylo ve věznici popraveno do zrušení trestu smrti v roce do 1989, převážně oběšením. Celkem bylo v Pankrácké věznici popraveno 1580 osob.
Mezi nimi K.H.Frank, Milada Horáková, Záviš Kalandra nebo kriminálníci Mrázek a Hepnarová.
Přemejšlel jsem, co tady má sakra Rita za byznys. Napadlo mě, že asi ten Mrázek... 
Z přemejšlení mě vytrhlo zvonění telefonu.
"Hálo, dobrý den."
"Dobrej..."
"Máme tady pro vás speciální nabídku služeb a k tomu kupón na tři tisíce zdarma!"
"Ehhh, cože?"
"Kupte si speciální balíček a dostanete tři tisíce!"
"A proč?"
"No...ehm, ehm, jak PROC? Prostě proto, proč se na to ptáte?"
"No, připadá mi to divný, že mi dáte tři tácy..."
"Ono to nejsou peníze, to je kupón..."
"Aha. A na co je ten kupón?"
"Objednejte si ten balíček a uvidíte!"
"Nezlobte se, ale přece si neobjednám balíček v pytli!"
"Nevím, o jakém pytli mluvíte, balíčky jsou zabalené v krásném firemním celofánu..."
"Ježkovy nohy!"
"Co jste říkal?"
"Ehh, nic..."
Dal jsem ruku s telefonem dolů. To je vopruz, to je strašný.
Zvednul jsem ruku.
Rita calling. Ježíš!!! Zmáčknul jsem tlačítko, aby mě to hodilo na příchozí hovor.
Zmáčkl jsem ho blbě. Hodilo mě to zpět na slečnu nabízející balíček.
"Tak, můžu vám ten balíček aktivovat?"
"NECHTE ME BEJT!"
Zmateně jsem manipuloval s mobilem. Nepodařilo se mi Ritu vyvolat. Sakra.
Prošel jsem kolem bachařský kantýny směrem ke zdi. Budova ve mně vyvolávala dojem hradu, kterej přišel o svou slávu, ale pořád stojí a skrývá spousty tajemství.
Nakonec jsem doklopýtal do hospody U Klokočníka. U dveří jsem se ohlýdnul a podíval se na vězení skrz ceduli u hospody. Dej Bůh štěstí, stálo tam. Přišlo mi to trochu cynický.
Koupil jsem si kafe s rumem a koukal dlouho na tmavej stín budovy
 
Ve stínu vězení
pořádají víly školení
o tom, jak se vaří  horká krev s rumem.
Nebylo by na tom nic
kdyby ty krávy věděly, vo čem to vlastně mluvěj
Víly nemůžou vědět nic o tom,
co prožije vězeň nebo bachař, když se kolem srdce zatočí
příběhy úplně nevšední.
Víly to napíšou do Dnes, nebo do Trendů.
Píšou to lidem do srdcí
Píšou jim to na tělo jejich vlastní krví a pijou k tomu rum
Sprostě nadávaj a jsou vožralý
Kouřej Marlboro light a maj černě nalakovaný nehty, zamotávaj hlavy
nešťastníkům a kolemjdoucím.
Dávaj naději a věděj, že právě jen tu naději,
nic víc.
Kafe s rumem mi trochu spravilo náladu a já začal mít trochu živější myšlenky. Představil jsem si, jak budu dneska ve dvě v noci, kdy bude kolem minus dvaceti, stát u tý zdi a čekat na někoho, kdo vyleze z toho baráku.
Brrr! Otřás jsem se. Ale čert to vem, zatím je dobře. Co bude, to se uvidí.
Chodíval jsem do týhle hospody jako mladej student a číšník Shonweiss nám nosil výbornej guláš za 6,70.
ID17.jpgNejsilnejší zážitek z tý hospody mám, jak se tam oslavovalo získání řidičáku. Já byl jedinej, kdo tu zkoušku neudělal...nebyl jsem policajtovi sympatickej, to bylo evidentní...a někoho vyhodit musel.
Měl jsem tenkrát dlouhý vlasy...
Do hospody vešla dvojice policajtů.
Podívali se po lokálu.
Asi někoho hledaj...že by utek vězeň?
Viděl jsem, že něco řikaj barmanovi.
''Utek Weiss...''
Otočil jsem se.
Chlap seděl za mnou u topení. Dlouhý vlasy měl u kořínků šedivý, ale konce černý. Vypadalo to, že hrozně rychle zešedivěl. Na rukou měl tetování, u kterýho se nedalo pořádně rozeznat, co to vlastně je.
V ruce držel knihu. Kniha byla ohmataná a zaprasená každodenním používánim.
"Che, che...zase jim utek Weiss"

"Co to řikáte, jakej Weiss??!"
"Ty nevíš, kdo to byl Weiss?!"
UtekWeiss.jpgChlápek se zašklebil a kolem rtů a očí mu naskočily obrovský vrásky. Vypadal, jako démon z filmů. Vychrtlejma prstama zahrabal v balíčku cigaret, jednu vytáhnul a zapálil si.
"Víš hovno, když nevíš, kdo to byl Weiss..."
"Myslíte, ten číšník, co tady dělal před dvaceti lety? Shonweiss?"
Svěsil hlavu. Prameny vlasů mu spadly přes obličej.
Otočil jsem se a podíval se k baru. Policajti tam pořád stáli a debatovali s barmanem. Občas se podívali do sálu. Jednou se dokonce jejich pohled zastavil i u mě. Ustál jsem to.
Shonweiss prej nakonec umřel na rakovinu, říkal mi známej. A teď tady jsou nový, mladý lidi a asi nejlevnější pivo ve městě. Myšlenky se mi zase spustily. Krásný Weiss. He. Kdo to asi byl, ten Weiss...
Sekyrárna. Sakra, už to jméno tý místnosti...
Znova jsem se otočil.
Chlap už se zase díval před sebe. Popel mu padal z cigára na zem. Zíral do knihy, ale nevypadalo to, že čte.
Zved jsem se a šel zaplatit.
U automatů hráči cvakali na čudlíky a zírali na obrázky, který se jim šklebily do xichtu. Dlouhodobě desetiprocentní návratnost z týhle sračky ty chudáky asi nezajímá. Prachy, za který by si mohli koupit třeba jídlo nebo drink, proměňujou za chvilkovou iluzí o bohatství. Kdo tohle vymyslel, to musel bejt génius. Ale zároveň to musel bejt píčus. Ale proč vlastně, dneska se daří zmaterializovat jiný velký množství lidskejch myšlenek a pocitů, emocí, úzkostí a obav...na to, aby se z toho daly vymlátit peníze.
"Dáš mi stovku...," řek barman.

To je teda fakt levný, napadlo mě. Tři piva, kafe a rum.
"Hledáte někoho?" otočil jsem se k policistům. Nevím, co mě to sakra napadlo! Podívali se na mě nedůtklivě.
Potom jeden z nich odpověděl. "Proč se ptáte?"
To byla logická otázka. Mě do toho fakt vůbec nic nebylo, jestli policisti někoho hledaj. Ale nějak jsem si nemoh pomoct.
"Máte pravdu," odvětil jsem a vypadnul z lokálu.
Ani jsem se neohlýdnul a spěchal domů.
Už zase byla tma a z komínů stoupala bílá pára. Mrzlo až praštělo. Klouzal jsem po chodníku směrem k bytu.
Láhve od jabčáku už byly uklizený.
Zdálo se, že život zmrznul.
Odemknul jsem dveře a ...něco mě přinutilo se ještě naposledy ohlýdnout.
Uviděl jsem v dálce ulice postavu opřenou o zeď domu.
Muž si sundal klobouk a ve zdvořilém gestu někomu pokynul. Nevím jestli mně, nebo někomu jinýmu. Jistý bylo, že si potom nasadil klobouk zpět na hlavu a pomalu zmizel z dohledu.
Nevim proč, ale v tu ránu mě napadlo, že by to moh bejt Weiss.
 
 
Ivan Derer, neděle 5. červenec 2009
06.07.2009 18:03:45
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one