logonove2-001.jpg

21. 12. 2012 nastane konec času

21. 12. 2012 nastane konec času - obrázek

21. 12. 2012 nastane konec času - obrázek

Jaroslav Dušek

 

 

 

 

(bez cenzury) od uživatele Igor Chaun dne 23. červen 2011
 

Dne 21.6. 2007 vyšel v Lidových novinách a zároveň na www.lidovky.cz rozhovor  redaktorky Aleny Plavcové s hercem Jaroslavem Duškem. Tento rozhovor byl však oproti verzi, kterou pan Dušek schválil, změněn a sestřihán. Zde je původní verze…

 

 

Vnímáte, že jste se v poslední době fyzicky změnil? A není to jen v tom, že jste  zhubl a nosíte vous. Vypadáte nějak... zduchovněle.

 

Byl jsem na plastické operaci, na liposukci a nechal jsem si nastřílet do tváře  měděné vousy. Ale vážně. Všechno se mění. Vesmír ožívá. Všude se objevují stopy  života. Lidská mysl se otevírá. Podobné změny vnímá hodně lidí. My třeba hrajeme  představení Čtyři dohody, založené na toltéckém učení. Myslel jsem původně, že  to budu hrát tak pro padesát diváků a za rok to půjde do kytek. Ale hrajeme to  třetím rokem a pořád je vyprodáno. Přitom na prvních večerech se někdy lidem  dělalo fyzicky zle, může se stát, že těm, kteří jsou ztotožněni se svým egem, se  prostě začne takzvaně zvedat kufr „z takovejch keců strašnejch“. Nebo nám jedna  paní řekla, že jsme jí zkazili večer, že něco tak odpornýho opravdu dlouho  neslyšela. Ale zdá se, že postupně se publikum víc a víc otevírá a zjemňuje.

 

Není to tak dlouho, co vás lidi znali jako komika nabízejícího kvalitní sex. Co  vás vlastně přivedlo k šamanismu, k toltéckému učení? Nějaký osobní zážitek?

 Náhoda?

 

Takhle by to bylo hezké do novin. Ale ve skutečnosti probíhá neustále milion  impulsů a já nedovedu stanovit nějaké jedno teď. Můj vjem je, že jsem se o to  začal zajímat momentem svého narození. A když se ohlídnu na svůj život, vidím,  že jsem vždycky dával přednost tomu, že energie má být v rovnováze. Dokonce když  jsem měl na vysoké škole dojem, že mi škola bere energii a nic nedává zpátky,  tak jsem ji opustil. Navzdory rodičům, kteří z toho byli smutní, protože já byl  vynikající student, měl jsem ty dobré známky, tu hlavu na ta studia. Ale  najednou přijde v životě chvíle, kdy už se nelze obelhávat. Dneska to vypadá  směšně, co na tom bylo, no tak jsem odešel ze školy... Ale tenkrát mi hrozily  dva roky vojny. Nakonec mi osud seslal modrou knížku. Dodnes si pamatuju dialog,  který jsem vedl s panem doktorem: „Tak co s váma uděláme?“ Já: „Já přece na tu  vojnu jít nemůžu.“ A on: „No, vy byste tam byl hodně nešťastnej. Ale oni z vás  taky...“ Takže v zájmu armády jsem nakonec nebyl nominován.

 

Na světě je tolik teorií, tolik náboženství, a každé o sobě tvrdí, že je to  pravé. Jak se dá poznat, kdo je lžiprorok, když lidi jsou, jak známo, ochotni  uvěřit největší blbosti?

 

Zeptejte se svého srdce. Když vybíráte bez jakéhokoli zisku, když v tom, co vás  láká, není pro vás vůbec žádné zvýhodnění, když je to prospěšné celku, pak je to  ono. Pro mě byla vždycky rozhodující osobní cesta. A právě Toltéci jsou mistři  osobní cesty. Podle nich se setkáváte s vesmírem, přírodou, životem bez nějakých  providerů, není tam žádný kněz, dealer, který by vám Boha nadealoval.

 

Toltéci ale, pokud vím, byli válečníci, žádné mírumilovné holubice. A není to  tak dlouho, co archeologové poblíž Tuly vykopali desítky pozůstatků dětí, které  byly simultánně podříznuty jako oběti bohu deště Tlalokovi. Proč bych zrovna  Toltéky měla náledovat?

 

Ale milá Aleno, takhle bychom si taky mohli říct, že nejvíc lidí zabili  křesťani! Nebo že nejhorší lidský vynález byl nůž. To, co říkáte, je klasická  past ega, které vás bude chtít udržet ve strachu. To je totéž, jako když se  dneska tvrdí, že Slunce škodí. Přitom Slunce je životodárná síla, díky níž tady  jsme. Jsme stvořeni z jeho světla. A my máme neuvěřitelnou kampaň proti Slunci!

Já jsem vloni v létě poprvé nepoužil žádný krém proti slunci. Byl jsem na  Sicílii a opálil jsem se nejlépe ve svém životě. Celá ta kampaň je blbost.

 

No nevím, jestli jste teď potěšil kožní lékaře...

 

Možná mě nebudou mít rádi, ale stejně to opakuju. Vyzkoušel jsem to, je to  marketingový tah a nesmysl. Samozřejmě, že Slunce je ohromná síla, kterou musíte  respektovat. Ale je životodárná. A stejný nesmysl je říkat, že Toltéci  provozovali lidské oběti a že to znamená, že jejich učení je špatné. Jednodušší  je přečíst si to učení a zkoumat ho srdcem. A jestli někdo někde našel nějakou  kostru a z toho vysoudil, že tam byly lidské oběti, mně je to úplně jedno.

Původní Toltéci byli mistři a šiřitelé harmonie. Je třeba se soustředit na to  původní ryzí zrnko, protože síla může být vždycky zneužita.

 

Dnešní svět připomíná lunapark, sociologové prorokují, že se ubavíme k smrti. A  paradoxně trpíme tím, že netrpíme, že se naše životy sypou jako hladká mouka,  takže si nakonec musíme kupovat adrenalinové zážitky. Nejsou to průvodní znaky  úpadku? Neblížíme se k zániku?

 

Určitě ano. Četl jsem o tom docela pěknou studii, že už splňujeme všech snad  dvanáct kritérií zanikající civilizace. Patří tam to propadnutí tělu, všechny ty  plastické operace, náhradní díly, které si montujete do těla. Zábava, která už  postrádá jakýkoli smysl, vrhnutí peněz do oblastí, které celku vůbec nic  nepřinášejí, jako je sportbyznys nebo showbyznys. Používání průmyslu k  manipulaci, absurdní vzestup farmaceutického průmyslu, kdy se z člověka stává  nějaké pokusné zvíře. To všechno je evidentní a Mayové i Toltéci to  předpověděli, stejně jako Zuluové, indiáni Pueblo, Maorové, Inkové, Čerokíoví,  Hoppiové, Dogoni, Aboriginálové, hindové, buddhisti. Zhruba v této době všichni  předpovídají zánik toho dosavadního a zrod něčeho nového. Ta proroctví zkoumá i  připravovaný film Šesté slunce. Všechny tyhle tradice tvrdí, že vesmír se  odehrává v jakémsi velkém rytmu nádechu a výdechu, tak, jak to ukazují naše  těla. A právě pro Maye, kteří mají neuvěřitelně dynamické vnímání času, je to  jasné, 21.12. 2012 končí mayský kalendář, oni říkají, že nastane konec času.

Nikoli, prosím, konec světa. Příliv světla bude v té době tak prudký, že mozkový  systém bude probuzen.

 

Co si pod tím mám představit?

 

To nikdo neví. Mayové si myslí, že to spočívá v překonání duality, že dojde k  úplné spolupráci obou mozkových hemisfér. Dosáhneme určitého stupně svobody. Protože my tisíce let žijeme pod nadvládou levé, racionální mozkové hemisféry. To je ten svět mužů. Válčení, zabíjení, podmaňování. A to vše s „racionálním“  zdůvodněním. Svět mužů končí, nastává spolupráce a souhra archetypů. Určité  signály nám to nasvědčují. Třeba probuzení ženského archetypu zhruba v 70. letech minulého století je některými badateli spojováno s přistáním člověka na  Měsíci.

 

Prosím?

 

Raketa je falický symbol a Měsíc je ženské lůno. Ty věci prý musí probíhat v  synchronicitě, to znamená, že se nutně muselo letět na Měsíc, jakoby znovu  oživit ten ženský princip, který pak přinesl vlnu feminismu. Ale musíme si  uvědomit, že když říkáme slovo muž, mluvíme o znetvořeném muži. O muži, který je  odpojen od své skutečné mužské funkce. Protože skutečná mužská funkce je  milosrdenství. Skutečný muž je opravdový rytíř. A skutečná ženská síla je  inteligence. A to, že je to jinak, svědčí o tom, že my jsme tisíciletí naruby.

Proto se často vnitřní proměna označuje jako obrácení. Copak nikomu nepřijde  divný, že pravá hemisféra mozku ovládá levou půlku těla a obráceně? A protože  jsme prohození, rozvíjíme ty pokleslé, jakoby stínové části svých sil. Místo  milosrdenství rozvíjíme lítost, sentiment, a místo pozitivní ženské inteligence  spekulativní myšlení. My totiž tu ženskou stranu rozvíjíme pokleslým mužským  způsobem a mužskou pokleslým ženským. A manipulačním fíglem, přesunem  pozornosti, jsme se umístili do námi stvořeného virtuálního světa, ve kterém  hodně trpíme. Jak může Bůh existovat, když dopustil tohle, ptáme se? Ale uniká  nám, že to dopustili lidi. Bůh jsou ty lidi. Mayové mají krásnou větu: My jsme  ti, na které jsme čekali. To je nejdůležitější zjištění na konci dosavadního  způsobu prožívání času.

 

Občas se mluví o takzvaných indigových dětech? Kdo jsou?

 

Ten termín vznikl v 90. letech, kdy se začaly množit případy těžko  vychovatelných dětí. Jako indigové byly označeni lidmi, kteří vidí aury, a kolem  nich viděli indigovou auru. Odhadovalo se, že jich je v populaci pět procent,  pak se říkalo patnáct. A dneska se tvrdí, že po roce 2000 narozené dítě je možná  každé indigové. Tyto děti působí odmalička dospěle, obtížně se s nimi mluví jako  s dětmi. Spí třeba jen dvě hodiny denně. Často oslovují rodiče křestními jmény,  mají rozšířenější vědomí a větší znalosti. A jejich úkol je přesouvat naši  pozornost. Některé přímo říkají, že přišly proto, aby změnily tento svět.

 

A neříká tohle každá nová generace? Dokonce to bývalo komunistické heslo.

 

No ale oni to říkají ve třech letech! Tříleté dítě vás informuje o tom, že jich  je hodně a že přišli ze Slunce. Jedno z těch dětí například tvrdilo, že pro ně  bylo zpočátku velmi obtížné osvojit si jídlo, protože to je krkolomný způsob  získávání energie.

 

Znáte nějaké indigové dítě osobně?

 

Znám pár dětí, které jsou atypické. A jak to vyprávějí moji rodiče, tak já jsem  zřejmě byl indigové dítě.

Když jste se zmínil o jídle – podle statistik je dnes už na světě víc obézních  lidí než podvyživených. Jíme víc, než potřebujeme, a pak hledáme zázračné diety  a pilulky na hubnutí.

 

Jaký vy máte vztah k jídlu?

 

Já jsem přesvědčen, že původně bylo jídlo určeno spíše pro zábavu a pro poznání  světa.

 

A z čeho bychom potom brali energii?

 

Energie tu je přece pořád. V tuto chvíli námi proudí ohromná sluneční energie.

 Co máte v jídle jiného než zadrženou sluneční energii? Když vyroste rostlina,  vyroste ze Slunce a z vody, je to zastavená, zahuštěná sluneční energie. Pokud  by bytost byla schopná nabrat energii přímo ze světla a ze vzduchu, nemusela by  jíst. Patrně na Zemi existují takoví lidé. Například Pavel Mácha, půstař a  pilot,
 www.pust.cz , který drží 65tidenní půsty. Během půstu pije jenom  destilovanou vodu a od určitého dne ani nepije, požívá pouze přímou energii ze  vzduchu a popisuje to ve svých denících. Moji kamarádi byli teď v Rusku, kde v  jedné osadě potkali pětašedesátiletou paní, která šest let nejedla ani nepila, a  přesto čůrala, což je zajímavý. Velmi statná selka.

 

Jak dlouho vydržíte vy nejíst?

 

Slovo vydržíte není přesné. Dvanáct dnů jsem nejedl, jenom jsem pil.

 

Co s člověkem půst udělá?

 

Zjistíte, jak se vám zvyšuje energie. Působí to až opojně, až jsem se toho lekl.

Protože najednou máte pocit, že fakt už nezačnete jíst vůbec. Je to zřejmě  podobný stav, jako když se potápěči nechtějí vrátit z velké hloubky. Něco se  děje. Okolo všichni jedí a vás to začne bavit, protože zjišťujete, že nemáte  hlad ani chuť. Vy nemusíte jíst, a přesto máte víc energie. A já každý den hraju divadlo, takže vím, co to je mít nebo nemít energii. Uvědomíte si, že když se  najíte, vaše energie většinou poklesne. Já si myslím, že jídlo bylo původně  systémem seznamování se se světem, možnost zakusit ho skrze chuť. Cílem určitě  nebylo, že musíte jíst třikrát denně. Já jsem jednu dobu jedl obden. Ale od  dětství vám někdo zaměří pozornost na to, že musíte minimálně třikrát denně  jíst. Nejlépe pětkrát. A vy si na to zvyknete a pak opravdu potřebujete v tom  rytmu jíst. Ale kdybychom se učili od dětství, že budeme jíst jednou denně jako  někteří a za celý den sníme hrstku rýže, zjistíme, že na tom budeme klidně  fungovat. Paradox je, že když vyvoláte strach z toho, že nebudete mít jídlo,  vytvoříte civilizaci, která se ze strachu přežírá a jídlem si ničí, zanáší těla.

Když jíte, jste totiž vlastně ve stavu meditace. Proto lidi jedí, pro blahodárný  stav mysli, kterého lze dosáhnout třeba meditací.

 

Kdyby byla pravda, co říkáte, nebyla by anorexie tak nebezpečná. Ale tahle nemoc  má třiceti procentní úmrtnost.

 

Pokud se chcete od jídla odklonit, musíte to dokázat vědomě, s poměrně velkým  duchovním nábojem. Jestliže jenom odpojíte jídlo, skutečně můžete prostě umřít.

Půst musíte vždycky doprovázet duchovním cvičením, protože musíte tu energii  brát odjinud. Já jsem dokonce přesvědčen, že se předem můžete dohodnout s  buňkami svého těla a upozornit je na to, že budete zkoušet takovouhle věc.

 

A to se prosím dělá jak?

 

Normálně se s nimi domluvíte. To je vaše věc, jaký si zavedete způsob. Protože  to jsou vaše buňky, obměňují se, pracují, vytvářejí vaše tělo, neustále o vás  všechno vědí. A když s nimi nekomunikujete dostatečně, tak třeba vytvoří nějakou  nemoc, abyste si jich konečně všimla.

 

Naše tělo je opravdu zvláštní jev, to přece není jenom obal na energii: umí se  samo opravovat, řekne si, co potřebuje...

 

Takhle jsem se dostal k půstu, že jsem poslouchal své tělo a to mi řeklo, že jím  moc. Mě jednu dobu bolelo koleno, to byl už jasný signál, že musím být lehčí.

Existuje, milá Aleno, kniha Zelator od Marka Hedsela a Davida Ovasona, kde je  velmi pěkná pasáž o tom, že tělo je vlastně největší záhadou vůbec. Je složeno  ze stovek miliard buněk, samo o sobě perfektně funguje. Tedy pokud vy ho  neničíte. Je zvláštní taky v tom, že vy ho můžete vycvičit k čemukoli. Když ho  vycvičíte na kouření, tak ono potom chce kouřit. Na začátku nechce, na začátku  vám sděluje, že to je hnusný. Ale poslechne vás, je vám v jistém smyslu k  dispozici. Můžete ho přinutit k závislosti na chlastu, na drogách, na čemkoli,  co mu vnutíte jako nezbytnou složku, kterou potřebujete na cestě ke svému  iluzívnímu štěstí. Ovšem potom to tělo začne vyžadovat, už vás drží v pasti. A  nastává zvláštní chvíle, kdy vy se už chcete přestat přejídat, a nejde to,  žerete pořád. To tělo vám to najednou vrací, já bych to řek přímo takto: Vaše  tělo vám to dává sežrat. A ta setrvačnost je obrovská. Vrchol setrvačnosti je  rakovina. Rakovina je přece typický obraz ega. Co dělá ego? Chce si vykrojit kus  z celku, chce se ho zmocnit, říct, tohle je jenom moje, a tento kus chce  zvětšovat. Ať už je to pozemek, pole působnosti, vliv, moc. Ego se chová přesně  jako rakovinný nádor, rakovina není nadarmo jednou z chorob moderní doby,  protože ukazuje našemu egu jeho zaslepenost. Ta buňka stejně jako naše ego  nechápe, že jak bude větší a větší, v určitou chvíli se limitně zvětší tak, že  zničí celek.

 

Není to taky obraz celé naší civilizace?

 

V jistém smyslu ano. Obraz totálního šílenství a neschopnosti racionálního  myšlení. Po silnicích nám uhánějí mnohatunové nebezpečné kolosy, které nesmyslně  vozí totéž zboží tam a zpět. Vyrábí se stále dál věci, které nepotřebujeme,  protože je už máme. Reklama nám je musí vnutit, abychom si koupili další a další  zdokonalení téhož. Nebo vstupte do supermarketu a pozorujte ženy, které pracují  na pokladnách. Ony dokonce nesmějí jít na záchod, jak jsem se dočetl, mají tam  asi nějakej nočník nebo si musí vzít plenu. To je 21. století? To jsme vymyslely  my, ty racionální bytosti plné humanismu? Nebo farmaceutický průmysl, to  nakukání lidem, že musí brát nějaké chemikálie, aby se uzdravili. Já šestnáct  let neberu žádné léky, šestnáct let jsem nebyl u lékaře. Od roku 91, kdy jsem  poprvé šel po žhavých uhlících a usoudil jsem, že když moje tělo zvládne jít  přes takový žár, určitě zvládne i něco takového, jako je choroba.

 

 Provozujete ještě nějaké další jogínské praktiky?

 

 Snažím se žít tak, abych byl energeticky v rovnováze.

 

Jak vám mám věřit, když používáte mobil, jezdíte autem, mailujete?

 

Teďka jste se trefila. Zrovna řeším zcela věcně, že dám mobil pryč. Stejně už  vlastně posílám skoro jen esemesky, už si ho nechci dávat k hlavě. Autem jezdím  úplně minimálně, mnohem víc vlakem.

 

Sdílí s vámi váš životní postoj vaše rodina? Nebo vás děti berou spíš jako  trochu trhlého tatínka?

 

No tak u nás třeba vegetariánem začal být syn. A vlakem jezdí všichni vytrvale.

Ale víte, já tu cestu vidím v harmonizaci, ne v nějaké ortodoxnosti. Mě zajímá  hledání harmonie v každodenní praxi, což třeba znamená užívat ty věci v nezbytné  míře. Stejně jako jídlo. Mým ideálem není nejíst vůbec, ale jím málo.

 

Jeden skeptik mi tvrdil, že k chození přes žhavé uhlí žádná meditace není  potřeba, že když se zkrátka jde dost rychle, nespálí se nikdo.

 

Pro mě přechod ohně není nic teoretického, ale osobní věc. Jdete udělat něco, o  čem část vaší bytosti pochybuje, že je možné. Část vaší bytosti si říká, že to  půjde, ale druhá část si to nemyslí. Překonáváte strach. A v tom právě spočívá  ta událost, ne jestli to někdo vědecky vysvětlí. A jestli si ten člověk opravdu  myslí, že se nespálí, no tak ať to udělá. Ale já jsem při těchto akcích viděl  výjimečně i lidi, kteří se popálili. V 91. roce jednoho chlapíka odvezla  sanitka, protože měl přes celá chodidla jeden obrovský puchýř.

 

V čem to tedy podle vás je, že se někdo spálí a jiný ne?

 

Když přes ten oheň jdete, měla byste zachovat respekt vůči ohni. V momentu, kdy  byste si řekla, že už to prostě umíte, se může stát, že vám oheň zase sdělí, že  to není tak úplně samozřejmé. Já jsem šel třikrát v životě. Potřetí třikrát za  sebou. Teď půjdu počtvrté. Zatím jsem se nespálil.

 

Záhad je v našem světě hodně. Zaregistroval jste to, co tvrdí astrofyzikové,  totiž že asi devadesát devět procent vesmíru tvoří temná hmota, o které existují  jen nepřímé důkazy?

 

Jistě. A je zajímavé, že podobné číslo se opakuje i v jiných oblastech,  například v genetickém kódu. Za relevantní kód jsou považována pouze dvě až tři  procenta těch písmen, 97-98 procent je takzvaný balast. Biologové zase říkali,  že v lidském střevě existuje asi kilo a půl mikroorganismů, z nichž jen asi dvě  procenta jsou popsána, ale u 98 procent těch mikroorganismů, a je jich asi  kilogram, se neví, proč v nás vlastně jsou. V brzlíku, tzv. universitě těla,  procházejí buňky náročnou zkouškou, kterou projdou jen dvě až tři procenta  buněk.

 

Mají pro to snad nějaké vysvětlení Toltéci?

 

Mají. Oni říkají, že svět je složen z tonální a naguální stránky. Tonální část  je ta, kterou poznáte smysly a uchopíte rozumem. Naguální je ta nepoznatelná,  smysly nezachytitelná stránka světa, kterou poznáváme jen z jejího působení,  stejně jako temnou hmotu. Elektromagnetické vlnění nebo vzduch zrakem nevidíte,  ale je tu. Nagual je to, co řídí naše tělo.

 

Jste zastáncem teorie inteligentního projektu, nebo evoluce?

 

Pro Toltéky je celý vesmír inteligentní, celý vesmír je živá bytost, inertní  neživá hmota je výmysl lidského mozku. A podle proroctví budeme teď čím dál víc  vnímat signály z vesmíru, že je živý. Podle toltéckého pojetí totiž vnímáme tak,  jak myslíme. Zopakuju to: Vnímáme tak, jak myslíme. My běžně soudíme, že nejprve  vnímáme a z toho pak vysoudíme nějaké myšlenky. Ale je to právě naopak: My  prostě nevidíme, co nechceme, a vidíme, co jsme ochotni vidět. Jistě víte, že se  dělaly pokusy, kdy lidem vsugerujete, že jim dáváte do ruky žhavou minci, ale  dáte jim studenou, a přesto jim naskočí puchýř. Když budete chtít vidět  nepřátelský svět plný problémů, tak ho takový uvidíte. Ale když budete chtít  vidět svět, kde se všichni neustále učíme, kde jsou nám neustále poskytovány  různé lekce, které dočasně mohou vypadat tragicky, můžete s odstupem času uvidět  i smysl takové lekce.

 

Často mluvíte o rozdílné mužské a ženské energii. V čem jsou ty síly jiné?

 

Existuje teorie, že muži museli v určité chvíli svého vývoje uzavřít svoji  citovou složku, aby mohli vládnout světu a hlavně aby mohli zabíjet. A ženám se  stalo, protože do toho nemohly mluvit, že uzavřeli centrum svého projevu, a  tudíž zesílili schopnost manipulace. My žijeme v době, kdy se tyto deficity  začínají řešit. Muži otvírají cit a ženy otevírají svoje centrum projevu. Tím se  mění svět. Hodně se to podle mého soudu mění taky tím, že muži chodí k porodům.

Ty tendence, které někde dřímaly, ten přírodní člověk
 v nás, kterého civilizace  zatlačuje jako něco nepatřičného, jako toho chlupatého divocha, sílí.

Mimochodem, pozorujete, jak se dneska civilizace zbavuje všech chlupů? Všichni  se vyholují, kam až to jde, protože to je prostě takový... fuj, smrdí to a je to  takový divný. Jenže my jsme toho divocha chtěli zahnat, a on se nám vrací  například v tetování a v piercingu.

 

Když jsme u přírody v nás, je pravda, že jste si pořídil suchý záchod?

 

Já jsem si pořídil kompostovací separovací záchod. Protože když začnete  komunikovat se živly, když se začnete třeba ptát vody, jak se jí to líbí, že je  hnána pod tlakem rovnými rourami, tak zjistíte, že voda není ráda. Voda miluje  spirálovitý pohyb, peřeje, zákruty, pro vodu je přirozené pohybovat se v  obloučku, ve spirále. A my jsme z vody udělali žumpu, odpadní kanál, vyserem do  toho naše hovna a spláchneme to pitnou vodou, což považuju za další neskutečnou  věc. Nám uniká, co se učí už malé děti ve škole: že je to opravdu koloběh. My do  toho koloběhu lifrujeme naše odpadky, s pocitem, že se to tam nějak vyčistí.

Přitom to nemusíme dělat, třicet let existují ve Švédsku vyvinuté kompostovací  záchody. No tak jsem si jeden koupil a pěkně kompostuju své výkaly.

 

Vždycky jste byl vynikající mystifikátor. Co když si nad naším rozhovorem čtenář  pomyslí, že je to jen další z vašich kousků?

 

Heleďte, Aleno, mně je to úplně jedno. Každý člověk stejně vidí svět úplně po  svém. To je základní toltécký princip. Ale i když jedna ze složek naší  civilizace destruuje celou planetu, přesto tady pořád ještě žijí lidé jako z  doby kamenné. A právě oni nám udržují vědomí té harmonie, která vzniká z  komunikace tonální a naguální stránky. Tam, kde zůstane tonal bez nagualu, dojde  k šílenství. Ale jestliže budete brát v potaz tu svou tichou sílu, jestliže se  před každým svým větším rozhodnutím zeptáte své naguální části, najednou některé  věci už neuděláte, protože budete cítit, že nejsou v harmonii. Moc pěkně o tom  píše třeba Vladimír Vogeltanz, o tom okamžiku, kdy náhle ze dne na den na  chirurgickém sále zjistil, že nemůže dál bezhlavě operovat své pacienty. Já ale  nikoho nechci přesvědčovat. Můžu se jenom dotknout nějakého bodu, něco rozeznít,  co už rozum nezastaví. Taky se tomu říká svědomí. Podle jednoho z výkladů  mayského kalendáře začne ten závěrečný sprint v únoru 2011. Takže se tady můžem  klidně sejít a dát si znovu rozhovor. To už budete vědět, jestli to, co říkám,  jsou mystifikace a úplný bláboly.

Tak za čtyři? roky 8. června ve dvě odpoledne tady. Zatím vás cvičně zdravím  toltéckým pozdravem: Ty jsi mé druhé já. - Ty jsi mé druhé já neboli toltécky In lack ech!

 

 

ČTYŘI DOHODY

Dnes velmi populární kniha moudrostí starých Toltéků od Dona  Miguela Ruize  Čtyři dohody nabízí kód chování, který dokáže změnit život a přinést do něj  svobodu a pocit štěstí. Tato pravidla neboli dohody jsou:

 

1. Nehřešte slovem (říkejte jen to, co si myslíte, vyhýbejte se užívání slova  proti sobě a pomlouvání druhých).

 

2. Neberte si nic osobně (ani chválu, ani výčitky, ani pomluvy – jen tak se  nestanete obětí zbytečného utrpení).

 

3. Nevytvářejte si žádné domněnky (komunikujte jasně s ostatními, abyste se  vyhnuli nedorozuměním).

 

4. Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete (ale ne lépe).

 

 Další literatura: Carl Johann Calleman: Mayský kalendář

 

 

 

 

Zdroj: Igor Chaun

23.06.2011 17:17:00
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one