logonove2-001.jpg

Postmodernismus 1969 -1989

pOSTMODERNISMUS 1969 -1989 - obrázek

pOSTMODERNISMUS 1969 -1989 - obrázek

Ismy poválečné architektury II.

Tomáš Vích

 

 .

.

.

 

POSTMODERNISMUS  1969 – 1989 


6. postmoderní urbanismus



7. postmoderní architektura



8. high-tech



9. regionalismus

 


10. dekonstruktivismus

 

 

V atmosféře studené války, odlidštěné, schématické a „totální“ moderny se v 60. letech, v období studentských nepokojů v Paříži, za hnutí hippies v Americe a při obsazení Československa spojeneckými vojisky začala profilovat nová, zásadně kritická, postmoderní generace s liberálními pluralistickými názory, citlivým přístupem k člověku, městu, místní tradici - byl znovu objeven „genius loci“.
Pro postmodernu ať již tradicionalistickou či technicistní a dekonsruktivní je charakteristická kulisovost a mnohovrstevnost honky-tonk přístupu vyjadřujícím „to i to“, vtip, ironie, satira a víra ve skryté, hlubší, metafyzické významy, které utvářejí smysl a kontext věcí. Cílem postmoderní společenské hry bylo rozbít „orwelovské“ svazující představy o světě a uvolnit svobodnou tvůrčí energii, což se pádem berlínské zdi v r. 1989 konečně podařilo.

 

 

6. postmoderní urbanismus

14.1.2007



Rozpad, vylidnění a demolice starých městských center, nekonečná předměstí a modernistické rozdělení města na zóny administrativy, výroby a bydlení – to vše vyvolalo negativní reakci. Postmoderní urbanisté si uvědomili, že je město živý organismus, který vyžaduje celkový mnohovrstevný koncepční přístup spočívající v provázanosti bydlení, práce, zábavy a odpočinku, dodržování lidského měřítka, docházkových vzdáleností a vyjadřující víru v zítřek stejně jako sepětí se staletým vývojem města. Díky obrodné postmoderní vlně byl znovu nalezen duch města a jeho kompozice, smysl náměstí, bulváru, stavění bloků individuálních činžovních domů s klidnými vnitrobloky se zelení. Regulovaná výška zastavění.


Architekt Léon Krier (* 1946, Lucembursko) svými idylickými obrázky návrhů měst znovu nalezl to, co se již zdálo navždy ztraceno – město jako fenomén s vlastním životem a zákonitostmi a ukazuje rekonstruované město jako umělecké a etické dílo. Jak je vidět na soutěžním projektu rekonstrukce čtvrti Les Halles v Paříži (1979), na projektu ideálního města Atlantis (1987) nebo na v 90. letech realizovaném projektu městečka Poundbury v Dorsetu v Anglii, je pravý tradicionalista. Krier nežije jako modernisté pokrokem technologií a šokem z nového, naopak ctí staré řemeslné postupy – cihlu, kámen, omítku a dřevo a žije v časoprostorovém kontinuu, kde slova minulost a budoucnost nemají svůj naléhavý hektický význam.


V 7. díle  Postmoderní architektura se blíže seznámíme s tímto přátelským výpravným stylem.

.

.

.

 

Les Halles

Rekonstrukce Les Halles, Paříž, León Krier, 1979 

AtlantidaIdeální město Atlantis, Tenerife, Léon Krier, 1987
PoundburyPoundbury

Nové město Poundbury, Anglie, Léon Krier

.

.

.

.

.

.

.

.



 

 

 

 

 

http://zakuski.math.utsa.edu/krier/BUILDINGS/krierbuildings.html

http://www.avoe.org/31.jpg


http://www.avoe.org/citysamples.html

http://www.avoe.org/2.jpg

 

 


7. postmoderní architektura


15.2.2007
 
Postmoderní architektura je negativní reakcí na totálnost, prázdnotu a nepřátelskost poválečného modernismu. Postmodernisté chtěli vrátit architektuře příběh a formu, lidské měřítko, klasické materiály a symboliku domů s okny a dveřmi, se sloupy, střechou a komíny, byla znovu nalezena krása věží, podloubí, nádvoří, vstupních portálů s figurami soch.


V 60. letech dospěly silné poválečné ročníky, které poslouchaly rock´n´roll, nosily texasky a minisukně, přišla sexuální revoluce. Nová generace se potřebovala vymanit z bezduchého racionalismu 50. let, chtěla svobodu, lásku a sex, přátelství a moudrost věků. To vše vyvolalo na konci 60. let květinovou revoluci v Americe, studentské nepokoje v Paříži a obsazení Československa spojeneckými vojsky.


Žák Louise Kahna (1901–74) Robert Venturi (1925) vydal v roce 1966 stěžejní knihu postmodernismu „Složitost a protiklad v architektuře“, kde se vyznává z lásky ke klasické architektuře a mluví o potřebě komplexního přístupu. Architektura má dle něj vypovídat mnohovrstevné a třeba i protikladné příběhy. Jako klíčová stavba startující nový směr je považován rodinný dům architektovy matky Vanny Venturiové ve Filadelfii z r. 1964, kde se o čestné místo ve středu domu přetlačují schodiště a krb, prastaré symboly domu.
Stěžejní postavou v Evropě byl James Stirling (1926-92), autor Státní galerie ve Stuttgartu (1977-84), kde s vtipem a nadhledem rozvíjí klasický motiv paláce s nádvořím, neformálně kombinuje pískovcové kvádry zdiva s plastovými troubami zábradlí v popových barvách modré a růžové, stejně jako antické dórské sloupy s industriálními svařovanými konstrukcemi.


Snad 1. postmoderní stavbou v Československu byla nová podzemní odbavovací hala Hlavního nádraží v Praze (1972-77) vyznačující se mohutným tektonickým symbolem kamenných sloupů a kladí z obří ocelové kolejnice jakožto symbolem železnice. Dekorativní dlažba, členění vstupních dveří či skleníky schodišťových věží jsou příkladem citací z klasické architektury podobně jako později u Stirlingova muzea.


Neoficiálním vítězem soutěže na dostavbu Staroměstské radnice v roce 1987 se stal Emil Přikryl (1945) se svou radnicí – elipsou, kombinující víru a cynismus do překvapivé a neokoukané hry architektonického tvarosloví.


Zručným interiérovým designérem byl Bořek Šípek (1949), jehož židle básně v 80. letech budily neskrývaný obdiv a radost z formy.


V příštím 8. díle se seznámíme s architekturou high-tech.
 
 

 
Vanna Venturi HouseInteriérVanna Venturi House, Filadelfie, Robert Venturi, 1964     


Stuttgart

Nová státní galerie, Stuttgart, James Stirling, 1984


Hlavní nádraží PrahaOdbavovací hala Hlavního nádraží v Praze,  J. Bočan, J. Danda, Z. Rothbauer, J. Šrámek, A. Šrámková,  1972-77
Staroměstská radniceSoutěžní projekt dostavby Staroměstské radnice, Emil Přikryl, 1987
Ota OtánekOta Otánek, Bořek Šípek, 1986
 
 
.
.
.

 
 
.
.
.
 
 
.
.
.

www.aidem-media.com/lava/gallery/museums/stirling/staatsg/stut4.jpg

 
 
.
.
.

 
 
.
.
.

 
 
.
.
.


 
8. high-tech
.
.

 22.2.2006

Architektura stylu high-tech je otočením architektury na ruby. Dává na odiv okázalou krásu konstrukce a industriální technologie. Vzduchotechnika a výtahy se stávají uměleckou dekorací fasády, čímž se uvolňuje vnitřní půdorys stavby pro jeho univerzální použití. Monumentální budovy– stroje jsou oslavou století vědeckotechnické revoluce. Modernistický technicismus a mašinismus 50. a 60. let 20. století se díky stylu high-tech dostaly v 70. letech do své vrcholné postmoderní fáze, kdy se již s technikou pracuje ne jen jako s oproštěním domu na „kost a kůži“. Dochází zde k mnohovrstevnému scénografickému překrývání významů, které odkazují třeba i ke gotickým katedrálám, kde byl opěrný systém pilířů podobně vyčleněn před vlastní líc samotné stavby.


70. a 80. léta byla obdobím letů do vesmíru,  dobou, kdy došlo k mohutnému rozvoji automobilového průmyslu a nových technologií, které se staly chloubou západní racionální civilizace. Hlavními představiteli stylu high-tech jsou Norman Foster (1935), Renzo Piano (1937) a Richard Rogers (1933) – Evropané, kteří společně transformující americký technooptimismus do okouzlující postmoderní výpravnosti.


Nejznámější stavbou týmu Piano – Rogers je Centre Pompidue v Paříži (1971-77), kde vyčlenění veškeré technické infrastruktury na vnější plášť domu a použití nosníků příhradové konstrukce v třináctimetrovém odstupu překlenujícím bez podpěr rozpětí 48 m dává vnitřním prostorům maximální flexibilitu.


Sir Norman Foster se proslavil stavbou Hongkongské a šanghajské bankovní korporace (1979-84) připomínající odpalovací rampu pro kosmické rakety na Mysu Canaveral. V Československu je možno najít prvky high-tech v obchodním domě Tesco/Máj autorského týmu  Eisler, Masák, Rajniš (1975) v Praze na Národní třídě, který byl v loňském roce prohlášen za kulturní památku. V tomto obchodním domě je systém eskalátorů rovněž vyčleněn na obvod stavby a  došlo zde ve své době k revolučnímu zviditelnění rozvodů elektro a vzduchotechniky na spodním líci stropu.


Nepřehlédnutelnou stavbou české odpalovací rampy je 216 m vysoký žižkovský Televizní vysílač (1985-92) od Václava Aulického (1944). Věž byla v posledních letech humanizována „Miminky“ od Davida Černého a v loňském roce ještě proměnlivým barevným nasvícením.
High-tech do interiéru obratně přivedla v Londýně žijící Eva Jiřičná (1939) , která svá proslulá skleněná schodiště v průběhu let vytříbila k dokonalosti slavnostního šperku.

 

 Pompidue

 Centre Pompidue v Paříži, Piano – Rogers, 1971-77Máj

Tesco / Máj v Praze na Národní třídě, Eisler, Masák, Rajniš, 1975 Hong Kong

Hongkongská a šanghajská bankovní korporace, Norman Foster, 1979-84TV vysilač

Televizní vysílač, Praha - Žižkov,  Václav Aulický, 1985-92Schody Josef

Hotel Josef, Praha, Eva Jiřičná, 2002

.
.
..
.
..
.
..
.
.

.
.
..
.
..
.
.

http://architectnetwork.co.kr/at/e01-piano1.jpg
http://users.compaqnet.be/cn117945/foster/10fostergroot.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/%C5%BDi%C5%BEkov_tv_tower.jpg
http://www.ejal.com/PAGES/3_1_1.html

.
.

.
.
.
..
.
..
.
..
.
.


9. regionalismus
.
.
.

1.3.2007

Regionalismus na rozdíl od ostatních ismů v architektuře nehledá globální odpovědi na celosvětové otázky industrializace či humanizace, ale autenticky a „pravdivě“ čerpá z regionální stavební kultury, z místního nářečí a lokálního náboženství. Jeho představitelé v jednotlivých zemích jsou silné syntetické osobnosti, které svým vlivem vytvářejí protiváhu globálním „super star“ určujícím hlavní směry v architektuře. Regionalismus hledá architekturu pevně zakotvenou v čase a prostoru. Jeho projevy v jednotlivých třeba i sousedních zemích se od sebe mohou naprosto zásadně odlišovat.


Imre Makovecz (1935), konzervativní osobnost společenského života a předseda Maďarské akademie umění, vytvořil samostatný styl organické architektury inspirovaný Američanem F.L.Wrightem a maďarskou lidovou dřevěnou architekturou. Makovecz, který ovlivnil celou jednu generaci maďarských architektů, je od začátku 80. let znám řadou veřejných budov, kostelů a kulturních domů. V roce 1992 realizoval maďarský pavilón na světové výstavě Expo v Seville. Charakteristický pro jeho tvorbu je například luteránský kostel v městě Siófok (1986-90).


Velice originální architekt, malíř a ekolog byl Friedensreich Hundertwasser (1928-2000), který strávil život na lodi Regentag kotvící nejdříve v Benátkách a později na Novém Zélandě. Hundertwasser je i v Čechách dobře znám domem Hundertwasserhaus (1985), kde s velikým citem pro kolorit a gradaci architektury vytváří pohádkovou kompozici inspirovanou barokem, vídeňskou secesí a kulturou přírodních národů.


V Čechách je významnou osobností architektonického světa Alena Šrámková (1929), která mistrně zpracovává odkaz českého předválečného funkcionalismu a hlásí se k morálním hodnotám prostoty, pravdy, normality a střídmosti. Dům v Praze Na Můstku (1974-83), společné dílo s Janem Šrámkem (1924-78), je iniciační stavbou zakládající moralizující charakter její práce. Šrámková, 1.předsedkyně obce architektů po r. 1989, principiálně ovlivnila řadu českých kolegů. Tuto českou situaci přesně vystihl historik umění Rostislav Švácha v souborné publikaci „Česká architektura a její přísnost“ (2004). O neutuchajícím tvůrčím nasazení svědčí i její vítězství v soutěži na budovu Fakulty architektury ČVUT v Praze (2004).


Představitelem japonského regionalismu je zenový mistr Tadao Ando (1941) pracující s brutálně moderním slovníkem, pomocí kterého se mu zcela neuvěřitelně daří navozovat intimní spojení s přírodou a otevřenost vůči přírodnímu světu, stejně jako tomu bylo u tradiční japonské architektury. Dobrým příkladem může být Kostel na vodě z r. 1988.
Co seriál nabídne


Farkasret

Farkasrét Mortuary Chapel, Imre Makovecz, 1975
Hundertwasser Haus

Hundertwasser House ve Vídni, Friedensreich Hundertwasser, 1985

Dům na Můstku

Dům Na Můstku, Alena a Jan Šrámkovi, 1984
Church of the water

Church of the water, Tadao Ando, 1988

 


.
.
..
.
..
.
..
.
.

 

 

 

 

 

.
.

.
.

.
.
.
..
.
..
.
http://www.zenth.dk/research/makovecz/Farkasret/farkasred.htm

http://www.pritzkerprize.com/ppg7.htm

http://www.zkp-lendava.si/ZKPL_Galerija_slike/02_Arhitekt/03_Siofok_03.jpg
http://www.zenth.dk/research/makovecz/siofok/siofokJ.htm
http://www.makovecz.hu/image.html?191.jpg
 
http://xxl.lastminute.de/pic/BIG/bx_fs_vie_hunderwasser_02.jpg

www.alenasramkova.cz/projekty-a-realizace/dum-na-mustku.php


.
.
..
.
..
.
..
.
.

 
10. dekonstruktivismus

 

22.3.2007

.

Dekonstruktivismus je výrazný a snadno rozeznatelný architektonický styl vyznačující se jakoby náhodnými skrumážemi popadaných, rozbitých a nejrůzněji deformovaných zdí, betonových sloupů, ocelových konstrukcí a skleněných ploch. Dekonstruktivismus nenavazuje, ale naopak boří, skřípá, deformuje a s požitkem ničí náznaky smyslu a souvislostí. Jeho poezie čerpá z nespoutaných anarchistických kořenů moderní architektury.
Dekonstruktivismus spojuje osvobozující radost z rozpadu  a konce nudné moderny od jejíchž revolučních sociálně inženýrských záměrů se však nedokáže oprostit. Teoretické základy poskytl svojí filozofií dekonstrukce a rozpadu reality francouzský filozof Jacquez Derrida spolupracující v 80. letech s architektem Bernardem Tschumim na vybudování nového parku 21. století v La Villette v Paříži. Zábavné červené pavilóny rozmístěné v parku vycházejí z architektury ranného budovatelského sovětského konstruktivismu 20. let 20. století který však  posunem smyslu a jemnou  deformací staví na hlavu. Významnou událostí se stala kultovní výstava „Dekonstruktivistická architektura“ v r. 1988 v MoMa v New Yorku, kde se pod jednou střechou sešli z různých částí světa práce architektů do té doby osaměle pracujících podobnými stylovými prostředky. Byl tak v zárodku podchycen jeden snad z nejodtažitějších a nejelitářštějších stylů dějin současné architektury. Všech 7 zúčastněných představitelů jsou dnes světové „superstar“ číslo jedna, bez nichž se neobejde žádná velká architektonická soutěž. Byl to již zmíněný Bernard Tschumi -Švýcarsko, rakouská dvojice architektů Coop Himmelb(l)au, u nás známý Frank Gehry z Los Angeles, původem Polák Daniel Libeskind, autor Židovského muzea v Berlíně a i nového WTC budovaného na místě bývalých „dvojčat“ v New Yorku. Dále to byl Holanďan Rem Koolhaas projektující dnes v Ostravě novou Karolinu, Peter Eisenman z N. Yorku a Iráčanka žijící v Londýně Zaha Hadid, u nás již také známá z poroty v soutěži na novou budovu Národní knihovny v Praze na Letenské pláni.


V Čechách se, těžko říci proč, dekonstruktivismus prakticky vůbec neujal. Jsou snad čeští architekti přísnější, ohleduplnější, logičtější nebo snad prostě bez fantazie na rozdíl od svých západních kolegů? Jako vyjímečnou drobnou ukázku je snad možno jmenovat ve své době dlouho památkáři odmítanou skleněnou střešní nástavbu na Galerii v Sovových Mlýnech v Praze na malostranském nábřeží od Mariana Karla. Tato nová schodišťová věž byla realizována až na přímý zásah ministra kultury Pavla Dostála.


V příštím 11. díle vstoupíme do už současného světa – svobodného období  New Age, doby po rozpadu východního bloku v roce 1989.

   

Falkestrasse

Renovation of a penthouse in Falkestrasse 6, Vienna, Austria, Coop Himmelb(l)au, 1983-89
La Villette

Parc de la Villette,  Paříž, Bernard Tschumi, 1982-90


Jewish museum, Berlín

Jewish Museum, Berlin, Daniel Libeskind, 1989 – 98

Disney

Walt Disney Concert Hall, Los Angeles, Frank Gehry , 2003

Sovovy mlýny

Sovovy mlýny, Praha, Marian Karel, 2001


.
.
..
.
..
.
..
.
.

.
.
..
.
..
.
..
.
.
.
.
..
.
..
.
..
.
.
.
.
..
.
..
.
..
.
.

 

 

http://www.w-a.pl/2004/wolf_prix.htm
http://www.insecula.com/us/oeuvre/photo_ME0000066066.html

http://www.downtownlawalks.com/uploads/Image/WDCH%20-%20low%20res.jpg

 http://www.sovovymlyny.com/about.htm 

08.09.2009 19:43:02
hubertxy
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Johana Hájková - perokresby
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one