logonove2-001.jpg

Modernismus 1949 – 1969

Ismy poválečné architektury - obrázek

Ismy poválečné architektury - obrázek

Ismy poválečné architektury I.

Tomáš Vích

  

 

 

Seriál pro Lidové noviny 2007
.
 
Architektura je monumentální kronikou civilizace. Starý Egypt, Čína, Indie, Afrika, Amerika, antika, gotika, renesance, baroko, všechny styly novověku až po dnešek jsou jedinečným zobrazením období života svých stavebníků. I v zdánlivě nepřehledném galimatyáši poválečných „ismů“ v architektuře lze najít výrazné stavby na hranici geniality, majáky osvětlující dějiny architektury.
V jeden okamžik je možno najít stejně vynikající technická a inženýrská díla a neméně skvělá díla filozoficko psychologická, sociální či autenticky vyrostlá z daného prostředí. Podobně vedle sebe žijí přírodní vědy, humanitní vědy a náboženství. Současná „tradiční“ architektura by nebyla nic bez svého protipólu v architektuře „high-tech“ a naopak.
 .
„Ismy“ vznikaly a vznikají od 19. století jako znak demokratické společnosti, ve které dochází k volné soutěži různých názorových proudů. Každý jednotlivý „ismus“ je promyšleným uceleným světonázorem, je vzpourou proti pouhé jednostrannosti druhého, konkurenčního názoru. Sjednocení architektonického slohu do jednoho srozumitelného jazyka se dnes jeví jako možná hudba budoucnosti. Doširoka rozevřené nůžky mezi tradicionalisty a technicisty se začínají pomalu zavírat díky společně sdílené péči o matku Zemi. Modrá planeta bude pravděpodobně po řadu dalších generací jediným možným místem určeným pro život druhu Homo sapiens sapiens recens.
 
15ti dílný seriál „ismů“ bude vaším dobrým průvodcem světem současné architektury a zároveň i malým zamyšlením nad dobou a místem, kde žijeme. .
 .
.

Díly seriálu:
 .
  .
Modernismus    1949 – 1969  
 .
1. technicismus
 .
2. organika
 .
3. brutalismus
 .
4. tradice
 .
5. mašinismus     
 .
 .  
 
Postmodernismus    1969 – 1989    
 .
6. postmoderní urbanismus
 .
7. postmoderní architektura
 .
8. high-tech 
 .
9. regionalismus
 .
10. dekonstruktivismus
 .
 .
 
New Age     1989 – 2009
 .
11. bloby
 .
12. neomodernismus
 .
13. environmentální architektura
 .
14. minimalismus
 .
15. revitalizace měst a krajiny
 .
 .
 
Bright Age     2009 – dnes
 .
16. biocentrismus


.
.
.
1949 - 1969     Modernismus

.
.
.
Co je Modernismus? - víra ve vědecké exaktní poznání světa.
.
Po 2. světové válce vyvrcholila vědeckotechnická revoluce. Auta, letadla, telefon, televize, atomová bomba, první lety do vesmíru a populační exploze mnohonásobně zkrátily vzdálenosti mezi lidmi, kulturami a světadíly. Velkoměsta začala růst na principu zón administrativy, průmyslu, bydlení, rekreace spojených dopravními tepnami. Vznikl univerzální mezinárodní styl nazývaný modernismus
a překročil oceány. Předválečný jednotný funkcionalismus se rozvětvil do více směrů.
.
.
.
 
1. technicismus
 .
Dům jako stroj, ekonomie a rychlost stavění, kostra a kůže, železo a sklo, struktura, transparentnost, „radikální krabice“. Po 2. světové válce se v USA, na rozdíl od tradičně zaměřené Evropy, staly stavby ze skla a železa se svým průmyslovým způsobem myšlení součástí přirozené stavební kultury. Subtilní stavebni- cový systém se výborně hodil do mírného pásma rozvíjející se mladé vítězné Ameriky, ještě nezatížené energetickou krizí. Charakteristické jsou maximálně odlehčené konstrukce a prostory domu volně se prolínající s krajinou. Miskovité židle designerů manželů Ray a Charlese Eamesových z laminátu, překližky a ohýbaných železných prutů či hliníku vyzařují technooptimismus a radost ze hry s materiálem a z překračování zažitých konvencí. Na rodinných domech a průmyslových objektech odzkoušená ocelová konstrukce byla následně použita na stavby mrakodrapů v centrech velkých měst. Vlastní skleněný dům architekta Philipa Johnsona je manifestem hesla „méně je více“ z kuchyně Miese van der Rohe, od něhož v Brně stojí známá vila Tugendhat z r. 1930. Mies společně s Johnsonem v 50. letech vyprojektovali mrakodrap Seagram Building v New Yorku, který se od ostatních jemu podobných liší odstoupením od Park Avenue – vynikne tak monumentální vygradování vlastní stavby, jejíž obvodový plášť je atypicky z bronzových profilů bez vodorovných příčlí, což vytváří přísně vertikální klasicistní dojem, narozdíl od neformálního přístupu patrného u Eamese.
 
 
 
550

 Glass House, Connecticut, 1949, Philip Johnson, transparentní rodinný dům
 

Seagram Building, New York, 1958, Mies van der Rohe

Case Study House č.8, Kalifornie, 1945 - 49, Charles Eames, ocel a sklo, interiér
exteriér

sedací nábytek, 1945 – 54, Ray a Charles Eames
 
 
http://www.nysid.net/entranceexhibition/script43.jpg
.
.
.
.
.
.
.

.

2. organika
 .
Biomorfní antropocentrické tvarování, inspirace v rostlinné a živočišné sféře, oblost, aerodinamičnost, logika přirozenosti., spojitosti a svobodného růstu. Počátky organické architektury je možno najít již v meziválečném období v rodinných domech Frank Lloyd Wrighta a u evropských nautických funkcionalistů, jejichž bílé domy připomínají zaoceánské parníky, nebo též u neformálních budov Fina Alvara Aalta. Po teoretické stránce se dá říci, že se jednotliví „organici“ potkávají na negaci autoritativní tvrdé krabicové architektury a jsou spřízněni s alternativní a humanitní antropozofickou naukou Rudolfa Steinera, zakladatele Waldorfské školy navazující na Goethovu filozofii přírody a na německé idealisty. F.L. Wright je znám domem H. Jacobse ze dřeva a kamene a kultovní stavbou Guggenheim Musea v New Yorku na okraji Central parku. Muzeum současného umění je koncipováno jako velká spirálová rampa obepínající centrální dvoranu s prosklenou střechou. Spolu s Amerikou byla centrem organiků severní Evropa. Dán Arne Jacobsen je autorem evergreenů jako je židle 3107 nebo křeslo Labuť, ušák Vejce a dveřní klika AJ, navrhované pro Royal SAS Hotel v Kodani. Američan Aero Saarinen, původem Fin, je autorem letištní budovy TWA v New Yorku, postavené ve tvaru ptáka s rozepjatými křídly. Na doporučení Saarinena vyhrál další dánský architekt Jörn Utzon mezinárodní soutěž na Operu v Sidney, která má tvar napjatých plachet či křídel racků. U těchto budov se architektura již mění ve volně stojící sochu, stává se virtuálním symbolem a rezignuje na svoji původní městotvornou funkci. V padesátých letech dochází k rozbití města sestávajícího z ulic a náměstí a začíná se realizovat koncept dezurbanizace, ale o tom již příště v kapitole 3. brutalismus.
 .
 

Arne Jacobsen 1955 - 57,  klika AJ, židle 3107, křeslo Labuť, ušák Vejce

Frank Lloyd Wright, Dům H. Jacobse, Wisconsin, 1944

Guggenheim Museum, N. York, 1956

Aero Saarinen, terminál TWA, N. York, 1956-62   
 

Jörn Utzon, Opera v Sidney, 1959-73      
.
.
.

.
.
http://www.carlf.dk/billeder/designfoto/AJpolgreb.jpg
http://www.donzella.com/archives/upload/1stdibs/022306_ZH/DonzellaNY/03/xDSCN4054.jpg
http://lostcityarts.1stdibs.com/archives/upload/8048/171/org_eggottoman.jpg
http://www.columbia.edu/cu/gsapp/BT/EEI/HEATLOAD/0425-49.jpg
http://www.prairiemm.com/flwc/s400p1.jpg
http://www.ou.edu/class/arch4443/50's%20Minimalism/TWA%20Terminal.jpg
http://home.online.no/~trroenne/australia/images/opera.jpg
.
.

 

 

 

 

 

 

 

.
.
3. brutalismus
 
15.12.2006
 
 
Brutalismus je levicový sociálně inženýrský styl reagující na rozvoj stavebnictví, populační explozi, přesun obyvatelstva do měst - beton a panelová sídliště. Název stylu byl pravděpodobně odvozen od francouzského béton brut – pohledový beton, který nejlépe vyzařuje onu „zdravou sílu“, která vyjadřuje „drsnou poezii“. Brutalismus vznikl v poválečné Evropě jako odpověď na nutnost rychlé nové výstavby zničených měst. Duchovním otcem brutalismu je Le Corbusier, autor Obytné jednotky v Marseille z let 1946 – 52, která se stala vzorem pro panelová sídliště budovaná nejen po celé Evropě až prakticky do roku 1989 a která mají na svědomí zničení kontextuálních panoramat řady měst a městeček. S brutalismem přišla dezurbanizace, rozvolnění půdorysu města, zrušení uzavřených bloků domů, ulic a náměstí. Panelová sídliště se začala stavět podle logiky ekonomie jeřábové dráhy a měřítkem přestal být člověk chodec a stal se jím člověk automobilista. Le Corbusierovi se povedlo osobním kontaktem rozšířit stavění z betonu do celého světa – přes Sovětský svaz do Indie, Japonska, do Afriky, Severní a Jižní Ameriky. Z jihoamerických architektů kráčel ve šlépějích velkého mistra Oscar Soares Niemeyer, autor budov Parlamentu v Brasilii, novém hlavním městě Brazílie. Brutalismus pro svojí nenáročnost na urbanistický kontext, kvalitu zpracování a ekonomickou dostupnost se stal oblíbeným stylem i v zemích východního bloku, kde záhy zvítězil nad pracným a řemeslně náročným eklektickým socialistickým realismem zvaným též sorela. Valná většina oficiální české socialistické architektury je brutalistní. Uveďme pražské realizace – Federální shromáždění, Nová scéna Národního divadla, Palác kultury, Hotel Intercontinental, obchodní dům Kotva a další. Masivní destrukce základního povědomí o duchovních kořenech a geniu loci přinesla na svět návrat k vnímání architektury jako zobrazení postavení člověka vůči nekonečnu hvězdné oblohy, ale o tom už v kapitole 4. Tradice.
 
 

Le Corbusier, Unité d´Habitation (obytná jednotka), Marseille, 1947 – 52 , dům a jeho střešní krajina
 

Oscar Soares Niemeyer, budova parlamentu Brasilia, 1956 – 63
 

sídliště Ďáblice
 

Kazuhide Takahama, sedačka Suzanne, 1965

křeslo, Oscar Soares Niemeyer, 1972
 
.
.

.
http://smedard.free.fr/photographies/images/corbu/Le%20Corbu%2025A.jpg
http://graphics8.nytimes.com/images/2005/05/12/magazine/15niem.slide6.jpg
http://www.vonzezschwitz.de/bilder/10000/10839.jpg
http://www.bonluxat.com/cmsense/data/uploads/orig/Kazuhide_Takahama_Suzanne_Lounge_Collection_wev.jpg
 
.
.
.
.
.
.
4. tradice
 
28.12.2006
 
Architektura jako zobrazení postavení člověka vůči nekonečnu hvězdné oblohy, návrat k duchovním kořenům a tradicím, k archaické monumentalitě, k intuici a magickým rituálům, k archetypům a mystériím, znovuobjevení významu umístění domu v krajině, ve městě.
Moderní architektura zakletá od svých počátků ve 20. letech 20. století do revolučních budovatelských hesel ve jménu beztřídní společnosti, ve jménu světla a volného prostoru a ve jménu racionalizace, industrializace a produktivity práce ve stavebnictví ztratila po 2. světové válce téměř veškerý kontakt se svými kořeny a tradicí. O to větší šok způsobil architekt Le Corbusier (1887- 1965), jeden z hlavních zakladatelů a vynálezců moderny, když se ve svých pozdních dílech stal důsledným individualistou a navrhl Mariánskou kapli v Ronchamp (1950-55) inspirovanou poetickou architekturou severní Afriky a následně také dominikánský klášter La Tourette u Lyonu (1953-60). V odborném světě ho mnozí podezřívali z dezerce a obávali se iracionální romantiky.
Počátkem 50. let podnikl studijní cestu po Egyptě, Řecku a Itálii tou dobou ještě neznámý americký architekt Louis Isadore Kahn (1901-1974), původem z Estonska. Pro jeho lásku k drsné poezii pohledového betonu by ho bylo možno zařadit mezi ostatní brutalisty, kdyby však nevnášel do svých staveb mystiku egyptských hrobek a antických chrámů a nedotýkal se tak podstaty civilizace a touhy po sepětí s historií a s archetypy lidské duše. Kahn říká, že „Prostor má moc a udržuje ducha“ neboť „ z toho, čím by prostor chtěl být, se architektovi může zjevit to, co mu není známé.“ Nebo též, podobně psychologicky: „ Zeptal jsem se cihly: , Co bys ráda cihlo? ’ a ona odpověděla: , Ráda bych oblouk. ’ “ Vrcholným a také posledním dílem, jehož dokončení se již nedožil, je budova Parlamentu v Dháce v Bangladéši (1962-83). Jeho protifunkcionalistický, leč přesto hluboce účelný postup navrhování staveb, byl odrazovým můstkem pro teorii postmoderní architektury a tak i pro novou generaci architektů. V loňském roce bylo možno v kinech zhlédnout vynikající dokument nominovaný na Oscara v roce 2004 „ Můj architekt Louis Kahn “ natočený jeho synem Nathanielem.
V příštím 5. díle „ismů“ o Mašinismu odhalíme zdroje architektury High-tech.
 
 
 
 
Mariánská kaple v Ronchamp (1950-55), Le Corbusier 
 

Parlament v Dháce, Bangladéš (1962-83), L.I. Kahn,

National Assembly Complex - Dhaka

.
.
http://soda.togetheragency.co.uk/wp-content/uploads/2006/08/louis-kahn2.jpg
http://skyscrapercity.com/s howthread.php?t=221728
.
.
.
.
.
.

5. mašinismus
.
Mašinismus povýšil stroj na ideál architektury. Vrcholící vědeckotechnická revoluce – auta, letadla, telefon, televize, atomová bomba, lety do vesmíru se staly mohutným inspiračním zdrojem. Inženýrské dílo je hyperbolou spojení člověka s vesmírem. Svět byl snadno spočitatelný, definovatelný, předvídatelný. Ideálem mašinistů bylo vyrobit lidské obydlí v továrně na běžícím pásu s milimetrovou přesností a následně ho smontovat v určenou dobu na určeném místě od rovníku k pólu. Megastruktury se měly stát „živou“ tkání pro snadno zaměnitelné moduly – „buňky“ obytných jednotek.
            Projekty mašinistů vychází z romantických ideálů jako vystřižených z románů Juliuse Vernea a jsou inspirovány ponorkami kapitána Nema nebo létajícími stroji Robura Dobyvatele. Cílem bylo odhození „zátěže“ tradic a historie.
            Pověstným „otcem“ mašinismu i následné architektury high-tech je Američan Richard Buckminster Fuller (1895 – 1983) – matematik, inženýr, přírodovědec, filozof a básník, autor geodetických kupolí skládajících se z trojúhelníkových příhradových sítí a také autor univerzálního rodinného domu „Dymaxion Haus“ z r. 1927 a 1946 ve Wichitě v Kansasu. Název znamenal „dynamiku a efektivnost“. Fuller říká: „Historicky vzato je ,bydlení’ jednou z posledních oblastí lidských potřeb, kterou je třeba podrobit vědeckému pohledu.”
            Následovníky “Buckyho” se stala v 60. letech anglická skupina Archigram. Projekt Rona Herrona „Kráčející město“ z r. 1964, které bylo navrženo jako by si vykračovalo napříč světem zničeným nukleární válkou dodnes nepostrádá anglický suchý humor.
            Zázrakem architektury socialistického Československa se stal rotační hyperboloid televizního vysílače na Ještědu postavený v letech 1965 – 1973 architektem Karlem Hubáčkem (*1924), který je držitel mezinárodní ceny za architekturu Augusta Perreta z r. 1969. Hubáček se touto stavbou stal i guru pro novou poválečnou generaci československých pro technicky orientovaných architektů.
            Jako významného „kosmického“ popartového designéra je možno uvést Fina Eero Aarnio a jeho plastický nábytek Bubble Chair z r. 1968, který již předznamenává následující o poznání vtipnější období. 6. díl - Postmoderní urbanismus znamenal totální přehodnocení starých modernistických paradigmat.
.
.
.
.

Richard Buckminster Fuller, dymaxion Haus, 1946, Wichita, Kansas

kráčející město, Ron Herron, 1964
 

Televizní vysílač Ještěd, 1965-73, Karel Hubáček
 
 

Eero Aarnio, Bubble Chair, 1968
 
 

 

.
http://www.designmuseum.org/designersimg/105_8Lg.jpg
http://redhawkstudio.com.phtemp.com/wtcweb/archigram.jpg
http://www.skrnda.com/images/podzim10.jpg
http://www.designshell.com/wp-content/uploads/2008/09/bubblechair_06.jpg

04.07.2009 23:25:39
ISSN 1804-929X
Vlastní vyhledávání
Časopis kultury a oddechu
web Tomáše Vícha
Psychotronika a druidismus
Portál o architektuře
Veřejnost, odbornost, komunikace
Umění žít s uměním
Aktuálně ze světa výtvarného umění
Kalendář astronomických snímků dne
Portál italské Mezinárodní Společnosti Biourbanismu - ISB
Poezie
Soukromá škola dramatické tvorby a Metody Jacques Lecoq (Francie)
The California Institute of Earth Art and Architecture
Aktuálně o designu
Anotace různorodé naučné literatury
Architektura země Dogonů
Biotecture, Michael Reynolds
Stránky hledačů poznání
web Igora Chauna
Hanas living factory
Klub se věnuje ochraně památek  v Praze od r. 1900
web o.s. Za krásnou Olomouc
iniciativa za veřejnou diskusi
deník
literární server
cyklistika, cykloturistika, cestování na kole
Občanské sdružení
Mapa pražských kauz
Zaměřeno na magistrát!
Nový zdroj informací
časopis
blogy na Respektu
Ukrajinský kulturně politický měsíčník s českou mutací
web Stanislava Vašiny
Literární almanach on-line
občanské sdružení
Hmyzáci a jiné šperky z polymeru
TOPlist
free counters
t.vich@seznam.cz, stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one